Bazi.cz

Bazi.cz

Markův coming out

V květnu 1999 mi v reakci na tenhle web přišel zajímavý mail. Postupně jsem tak poznal nového kamaráda a byla z toho další diskuse o coming outu, která se později přenesla na e-mailovou konferenci GLB-L. Zde je část naší vzájemné korespondence, kterou zde uvádím s Markovým laskavým svolením.

Marek

(pátek 7. května 1999)

jmenuji se Marek, je mi dvacet roků a jsem studentem VŠE v Praze,

Při brouzdání záludnými cestami Sítě sítí jsem, pátraje zase po nějakých těch solidních informacích, narazil náhodou na Tvou stránku.

Jsem na tom momentálně nepříliš dobře - mí drazí rodiče již dva měsíce poté, co jsem jim sdělil, jak se věci mají, mlčí, a já nevím, co si o tom mám myslet, nemaje sil započít další diskuse

Avšak jsem na tom komunikačně velmi špatně, neboť se mi nedostává kontaktu na mně podobné normální a fajn lidičky. Pokoušel jsem se nalézt nějaký ekvivalent Tvé stránky z míst poněkud geograficky bližších, leč neuspěl jsem.

Bazilišek

(pátek 7. května 1999)

Čau Marku,

Na to všechno, o čem píšeš (rodiče, kontakty aj.) bych měl několik návrhů:

1) Pokud máš možnost využívat e-mail relativně často (a to jako student VŠE určitě máš), tak by ses mohl přihlásit do konference glb-l (viz. stránka na mém webu). Sice se tam někdy vedou řeči "o ničem", ale jindy se tam dozvíš zajímavé věci (jako třeba můj "rodinný coming out"...) a hlavně, poznáš tam lidi, kteří jsou ti "geograficky bližší" (mimo jiné z Galesu, z Gullivera ad.).

2) Mezi linky na mém webu najdeš odkaz na akce trampského spolku Gulliver. Tam si zjisti program akcí a na některou se s nimi vydej. Já jsem se do gay života dostal právě výletem s brněnským "Pěšky atd." Nejtěžší je udělat první krok, pak už to jde snadno. Prostě si zjisti program a běž tam...

3) Nebo bych doporučoval GALES... Znám to z konference glb-l. Řada lidí se po přihlášení vůbec nepředstavila, později začali komunikovat pod nějakou vymyšlenou přezdívkou, pak pod křestním jménem, no a teď se s některými scházíme osobně. Je to super.

Já jsem na naší fakultě žil pět semestrů bez toho, že by o mé homosexualitě někdo věděl. Před dvěma měsíci jsem "se přiznal" jedinému klukovi z fakulty a jeho reakce byla naprosto pohodová, což mě povzbudilo. No a dnes nemalá část mojí fakulty ví o tom, že jsem gay...

Marek

(úterý 11. května 1999)

Na tu konferenci jsem se již přihlásil, díky moc za tip.

Co se týče GALESu, zahájil jsem intenzívní sebepřesvědčovací proces, jehož výsledkem, doufám, bude jeho návštěva. Uvědomil jsem si, že mám úžasnou příležitost, neboť to mám vlastně u nosu. Hora za Mohamedem asi málokdy přijde a navíc se dá očekávat, že mě tam nikdo nesežere. No, ale protože je to pro mě momentálně poněkud neznámá krajina, stejně cítím jakýsi velmi iracionální strach či obavy.

Ad publicita - máš můj hluboký obdiv, že skutečnost, že jsi gay, nijak netajíš. Momentálně bych určitě nestál o to, aby se o mně takováto informace rozšířila. Nemyslím si, že by moji známí reagovali nějak negativně - ač je na VŠE dost těžké navázat nějaké kamarádské vztahy, jsem přesvědčen o tom, že mám dobré přátele a tudíž by to moji kamarádi vzali úplně normálně.

Takovými prvními vlaštovkami jsou moji spolubydlící, kteří to vědí od Silvestra. Jde o moji vlastně nejlepší kamarádku a jejího chlapce, vlastně mého nejlepšího kamaráda - znám se s nimi již z gymplu (tzn. celých 9 let). Jejich reakce byla zcela normální, neboť vědí, že já jsem rovněž velmi normální. Kamarádka mně vlastně i pomohla dotlačit se k tomu, abych seznámil rodiče s krutou realitou, za což jí patří můj neskonalý dík. No, a po večerech si velmi často zadiskutujeme - ač mají o gayích ještě méně informací než já, je velmi přínosné se s nimi o tom bavit.

Přesto bych ale nerad, aby to (alespoň prozatím) vědělo příliš lidí, a to z toho prostého důvodu, že se obávám, že bych kvůli tomu mohl mít zbytečné problémy. Další věcí je, že na VŠE se vyskytuje obrovské kvantum lidí z mého rodného města. A protože jako každý správný Čech máme nejhorší sousedy na světě, bylo by jim vydatným zadostiučiněním, kdyby syn jejich sousedů byl aspoň teplej... :-(

Zkrátka a dobře, mám strach, aby se to v mém městě nerozkřiklo. Mně by to bylo možná i úplně jedno - kdo chce psa bít, hůl si stejně vždycky najde - ale minimálně kvůli rodičům by to teď nebylo dobrý, oni si zatím asi pořád myslí, že jde o rodinnou tragédii. I když uznávám, že jsem nenašel sílu se s nimi o tom znovu dát do řeči. U nás v rodině nikdy absolutně nefungovala komunikace o "citlivých tématech", tak je těžký teď rodiče do něčeho takovýho nutit.

Bazilišek

(středa 12. května 1999)

Marek psal:
Co se týče GALESu, zahájil jsem intenzívní sebepřesvědčovací proces, jehož výsledkem, doufám, bude jeho návštěva ... No, ale protože je to pro mě momentálně poněkud neznámá krajina, stejně cítím jakýsi velmi iracionální strach či obavy.

Máš naprostou pravdu, ten strach je skutečně IRACIONÁLNÍ. Je to takový ten "strach z neznámého", který jsem cítil před svým prvním příchodem do STUDu taky. Ale jakmile ho překonáš, bude to v pohodě.

Marek psal:
Přesto bych ale nerad, aby to (alespoň prozatím) vědělo příliš lidí, a to z toho prostého důvodu, že se obávám, že bych kvůli tomu mohl mít zbytečné problémy.

Pokud nebudeš na potkání rozkřikovat, že jseš teplej, nebo pokud to naopak nebudeš skrývat příliš úzkostlivě (tak, že to na Tobě bude poznat a stejně se to provalí), tak není důvod, proč bys měl mít problémy.

Ti, kteří Tě už jakž-takž znají, nezmění názor jenom kvůli tomu, že jsi gay. Po těch, kteří Tě neznají a které Ty neznáš, Ti přece nic není (nanejvýš si Tě budou nápadně nevšímat :-) ), no a prófáci (od kterých by Ti snad mohlo hrozit jakési subjektivní iracionální zkreslení při hodnocení zkoušek) se to přece nemusejí dovědět (aspoň ti homofóbní).

Totiž, pokud budeš vystupovat naprosto normálně, nebudeš se zbytečně stydět, tak bude všechno fajn. Lidi Tě budou brát takovýho, jakej jseš. Jedině kdybys jim dával nějak najevo to, ze jsi jinej (např. právě tím, že budeš svou orientaci příliš úzkostlivě skrývat - pak si začnou myslet, že se asi máš za co stydět), pak můžeš z jednání s nimi mít nějaký špatný pocit.

Musíš se hlavně srovnat TY SÁM SE SEBOU, musíš přestat mít nějaký pocit méněcennosti nebo čehokoliv, co by škodilo Tvému "zdravému sebevědomí". Tyhle zbytečné a iracionální pocity Ti pomůže překonat třeba právě společnost, jakou vytváří konfera nebo ještě lépe např. GALES.

Takže ještě jednou, problémy nebudeš mít kvůli tomu, že o Tobě budou lidi vědět, že jsi teplej, ale kvůli tomu, že jim budeš dávat najevo, že se za to sám stydíš...

Marek psal:
Další věcí je, že na VŠE se vyskytuje obrovské kvantum lidí z mého rodného města. A protože jako každý správný Čech máme nejhorší sousedy na světě, bylo by jim vydatným zadostiučiněním, kdyby syn jejich sousedů byl aspoň teplej... :-(

To už je trochu složitější problém. Ale zase, nejde ani tak o to, co si o Tobě budou myslet Tví sousedé a známí, ale jak se s tím vyrovnáš Ty sám, jak se s tím naučíš žít a jak na případné projevy homofóbie budeš reagovat. Víceméně jde o zvyk. Před půl rokem bych si netroufl na nic. Teď se v centru Brna za bílého dne se svým klukem držíme za ruce a vůbec nám to nevadí. Někteří lidi se ohlídnou, někteří se pousmějí, někteří se za tvými zády začnou smát (to dělají obzvláště mladší puberťačky), někteří se ušklíbnou, někteří nás objedou velkým obloukem, ale to je JEJICH problém, ne náš.

No a postupně, jak si na to zvykáme, tak se třeba v tramvaji i políbíme (nejdřív jen v noci, ale teď už klidně i "za bílého dne" v přecpané tramvaji), postupně jsme se za ruce drželi i několik ulic od jeho domu, pak i hned za rohem a teď už se pouštíme až dvacet-třicet metrů od domu. Ve dveřích domu se líbáme na přivítanou (nebo na rozloučenou), jenom když vyloženě stojí sousedka před domem nebo je vidět v okně, tak se nelíbáme... Prostě, časem si zvykneš a přestane Ti to vadit a vůbec se už o to nebudeš zajímat. Je to jenom otázka času...

Marek psal:
Zkrátka a dobře, mám strach, aby se to v mém městě nerozkřiklo. Mně by to bylo možná i úplně jedno - kdo chce psa bít, hůl si stejně vždycky najde - ale minimálně kvůli rodičům by to teď nebylo dobrý, oni si zatím asi pořád myslí, že jde o rodinnou tragédii. I když uznávám, že jsem nenašel sílu se s nimi o tom znovu dát do řeči. U nás v rodině nikdy absolutně nefungovala komunikace o "citlivých tématech", tak je těžký teď rodiče do něčeho takovýho nutit.

Chyba... Rodičům je třeba předložit pár odborných článků o homosexualitě, pár článků z novin nebo časopisů, pak je třeba pustit si v jejich přítomnosti rádio v pondělí v 20.05, když je na Radiožurnálu Bona dea (je vhodné to poslouchat a když náhodou projdou kolem, není to vůbec na škodu), později si třeba půjčit nějaký film, kde je homosexualita nějakým vedlejším prvkem. To všechno samozřejmě musí být pečlivě vybráno, aby to zapůsobilo pozitivně, musí to vyznívat pohodově, žádné AIDS, žádná homo-prostituce, žádné homofóbní názory "křesťanů", žádná diskriminace, žádné nevyřešené otázky s budoucností.

Taky např. Tvoje pravidelné návštěvy GALESu by se mohly stát tématem, o němž se dá s rodiči mluvit. Hlavně (a už se zase opakuju) nesmíš se snažit nic skrývat, stejně to vyjde časem najevo a jenom by to vyvolalo dojem, že se máš za co stydět. A ty se přece nemáš za co stydět.

Rodičům je třeba zmiňovat se o běžných věcech týkajících se homosexuality v Tvém životě, jen tak suverénně, jako by to nebylo vůbec nic zvláštního ani důležitého. Časem si na to zvyknou a přijde jim to jako běžná věc. Když jsem se svým klukem byl na tři dny v Praze, naprosto normálně jsme se s rodiči bavili o tom, co si máme s sebou vzít, jestli budeme mít kde spát, jak to budeme mít s jídlem a podobné "přízemní" záležitosti. Že tam jedu s klukem, a ne s holkou, byla vedlejší záležitost.

Ještě se vrátím k těm Tvým ohledům na rodiče v případě, že by vaši sousedé věděli o Tvojí homosexualitě... Podobné pocity jsem měl dlouhou dobu taky (a možná je částečně mám ještě stále), ale jeden člověk, kterého uznávám a respektuju, mi na moje obavy řekl cosi v tomto smyslu:

Tví rodiče tě milují, ať už jsi jakýkoli, nějakou dobu jim bude trvat, než si uvědomí, že tvá homosexualita není jejich chyba a že to vlastně není vůbec žádná chyba (já k tomu dodávám, že to je právě Tvá úloha, abys je přesvědčil -nikoli slovní rozpravou, ale svým běžným chováním- , že Ti homosexualita nečiní žádné problémy a že jsi v pohodě).

A pokud Tě mají rádi, tak si musí uvědomit, že se za Tebe musí postavit. Bude to u nich podobné, jako u Tebe samotného. Oni se musí srovnat s tím, jak o Tobě budou ostatní lidé smýšlet a mluvit. A když se rodiče budou chovat v pohodě, když se za Tebe postaví klidně a s odhodláním, tak dokážou ty škodolibé řeči umlčet. Ne tím, že se budou hádat, ani ne tím, že se za Tebe budou stydět. Ale právě tím, že budou mít nadhled, že Tvou homosexualitu budou přijímat jako obyčejnou věc, o které se nemá cenu bavit se zlými lidmi (protože ti si vždycky najdou jakoukoli záminku) a o které se s dobrými lidmi můžou bavit jako třeba o vaření nebo řízení auta.

A věř, že Tví rodiče Tě mají rádi. Věř, že se za Tebe postaví. Jen musíš Ty sám být v pohodě a jim postupně dát najevo, že mají být taky v pohodě. I když se to někdy nezdá, rodiče jsou prostě super (jen někdy potřebují trochu času a trpělivosti)...

Marek

(čtvrtek 13. května 1999)

Bazilišek psal:
Pokud nebudeš na potkání rozkřikovat, že jseš teplej, nebo pokud to naopak nebudeš skrývat příliš úzkostlivě ... tak není důvod, proč bys měl mít problémy.

Ani k jedné z variant nedochází, myslím, že to nikdo netuší - což tudíž snad svědčí o přirozenosti mého chování (Výjimkou, která něco může tušit, je jedna bývalá spolužačka, u níž však jde patrně spíše o uraženou ješitnost). O dívčí společnost jsem nikdy neměl nouzi, samozřejmě, že význam, jenž mému zájmu o dívky všichni přikládali, byl poněkud neodpovídající skutečnosti. Prostě jsem si s holkama docela rozuměl a jim se zase líbilo, že po nich hned nelezu a nesahám a bůhví co ještě.

Bazilišek psal:
Musíš se hlavně srovnat TY SÁM SE SEBOU, musíš přestat mít nějaký pocit méněcennosti nebo čehokoliv, co by škodilo Tvému "zdravému sebevědomí".

Alespoň se domnívám, že s tím sám se sebou problémy nemám. Nikdy jsem pocity méněcennosti (zaplaťbůh) kvůli své orientaci na kluky netrpěl, co se týče vnitřního coming outu, myslím, že proběhl až neobvykle hladce. Za to ten vnější bude stát za to...

Bazilišek psal:
nejde ani tak o to, co si o Tobě budou myslet Tví sousedé a známí,

Problém bych viděl spíš v těch rodičích (tj. "Co si o nás sousedi pomyslej"), mně je upřímně jedno, co si o mně moji sousedé myslí, obzvláště, když stejně patrně zakotvím v naší Stověžaté matičce a do smrti svoje sousedy neuvidím, ach, jak krásný pocit!. Já si o nich ostatně rovněž myslím svoje... a očividně jim to je taky jedno.

Tvé rady a rady jiných, týkající se rodičů, si beru k srdíčku. Ač bych to vše nedovedl tak úžasně zformulovat, k mnohým věcem, jež tam jsou uvedeny, jsem dospěl již sám, či s přispěním mých milých spolubydlících. Horší bude uvést myšlenky a teorie do praxe... S rodiči si lze sice popovídat na mnohá všeobecná témata, absolutním tabu jsou však záležitosti týkající se partnerství (max. tak poznámky "ta až tě pozná, bude prchat mílovými kroky" atd.), o sexu ani nehovoře.

Ale ač o tom rodiče ještě nevědí, prostě se o tom mluvit bude, přesně jak uvádíš, asi tak jako když si jde člověk do krámu pro housku. Jenom si pořád zatím říkám (možná, no teda spíš určitě, s notnou dávkou alibismu), že rodiče asi potřebují určitý čas na to, aby se nějak vyrovnali s něčím, co v životě neviděli a co jim připadá, jak mi maminka řekla, proti přírodě. O tom, že to není proti přírodě, jsem ji zpravil, netvářila se sice, že tomu moc věří, ale myslím, že jsem jí to vysvětlil celkem logicky. Možná, že dobrou záminkou pro navázání dalších hovorů bude moje účast v GALESu, do něhož doufám, v brzké době zavítám.

Problémem je rovněž skutečnost, že o mojí homosexualitě nevědí moji sedmnáctiletí sourozenci. Ty jsi na svém webu uváděl, že jsi to vzal všechno takříkajíc šmahem a obeznámil s tím své rodiče i bráchu najednou. Já jsem se zcela záměrně rozhodl pouze pro rodiče, protože kdybych o tom říkal sourozencům v přítomnosti rodičů, asi by vyskočili z kůže (rodiče a ostatně asi i sourozenci, všichni by se příšerně styděli, že jsou něčemu takovému přítomni a nevěděli by, jak zareagovat, což by nemusilo mít vůbec dobrý konec). Taky si myslím, že rodiče by s tím měli být nejprve absolutně smíření (ten výraz se mi moc nelíbí, ale lepší jsem nenašel), neboť budou-li sourozenci nějak zmatení, bylo by fajn, kdyby se před nimi maminka nerozbrečela, jaké že to hrozné neštěstí nás to potkalo. Ségra se vždycky z lítosti postaví na maminčinu stranu, takže já jsem potom ten špatnej.

Samozřejmě, že ale situace dosavadního neobeznámení mých sourozenců se skutečností, ze jim úkoly z matiky dělá teplouš, přináší i mnohá negativa, neboť budu-li chtít o tom s rodiči hovořit, budou mít hroznej strach, aby sourozenci něco neslyšeli. Tudíž další blok a navíc houstnoucí domácí atmosféra. Ale vono se to nějak zvládne :-)

Bazilišek psal:
Teď se v centru Brna za bílého dne se svým klukem držíme za ruce a vůbec nám to nevadí. Někteří lidi se ohlídnou, někteří se pousmějí, někteří se za tvými zády začnou smát (to dělají obzvláště mladší puberťačky),

Mladší puberťačky jsou mi úplně ukradený, já je k ničemu nepotřebuju :-) Zajímalo by mě, jestli máte nějakou zkušenost se skíny, těch bych se docela bál...

Bazilišek psal:
No a postupně, jak si na to zvykáme, tak se třeba v tramvaji i políbíme ... Ve dveřích domu se líbáme na přivítanou (nebo na rozloučenou),

To všechno je úžasný! Kéž bych něčeho takového byl už taky přítomen! Ale samo to určitě nepřijde. Nejsem ale z těch, kteří by na to čekali se založenejma rukama, to ne.

Bazilišek psal:
Rodičům je třeba předložit pár odborných článků o homosexualitě,

To jsem učinil - ta stránka se, tuším, jmenuje THE GATE - myslil jsem si, že to maminku přiměje ke komunikaci a strhne s sebou i tatínka. Leč to se nestalo, tu disketu mi radši nevrátila. BTW ještě před tím maminka dospěla k názoru, že vlastně není o čem mluvit, prostě to tak je a my s tím nic neuděláme. Nějak mě nenapadlo, co jí na to mám říct... :-(

Bazilišek psal:
...žádné homofóbní názory "křesťanů",

To se mi málem podařilo rodičům dát - na serveru KAPLNKA.SK tvrdili, že jde o vědecky podložené studie, tak jsem to jenom tak prolít... zaplaťbůh, že jsem to pak všechno pořádně zcenzuroval!

Bazilišek psal:
A ty se přece nemáš za co stydět.

Ač jsem si toho vědom, není na škodu si to stále opakovat.

Bazilišek psal:
Rodičům je třeba zmiňovat se o běžných věcech týkajících se homosexuality v Tvém životě, jen tak suverénně, jako by to nebylo vůbec nic zvláštního ani důležitého. Časem si na to zvyknou a přijde jim to jako běžná věc.

Bohužel, já když si představím svoji maminku, rudou až za ušima, tak mi jí začíná bejt i líto. No, ale to se halt nedá nic dělat, však ona to zvládne. S tatínkem to bude horší, maminka ho ale nakonec nějak snad ukecá.

Bazilišek psal:
I když se to někdy nezdá, rodiče jsou prostě super (jen někdy potřebují trochu času a trpělivosti)...

Rodiče JSOU fakt (až na nějaký ty chybičky) super, to jo. Ale já nějak nevím, KOLIK času a trpělivosti si žádají.

Bazilišek

(čtvrtek 13. května 1999)

Marek psal:
Nikdy jsem pocity méněcennosti (zaplaťbůh) kvůli své orientaci na kluky netrpěl, co se týče vnitřního coming outu, myslím, že proběhl až neobvykle hladce. Za to ten vnější bude stát za to...

No vidíš, to je zase jenom TVŮJ dojem. Ten skutečný vnější coming out ale není o tvých pocitech, ale o pocitech těch ostatních. To, že ze svého vnějšího coming outu máš pozitivní nebo negativní pocity, není (podle mého názoru) otázkou samotného vnějšího coming outu, ale otázkou doznívání tvého vnitřního coming outu. Já vím, zní to zase jako jenom "terminologické upřesnění", ale když si to uvědomíš (a hlavně když to promítneš i do svého vystupování "navenek"), bude tvůj vnější coming out v pohodě.

Marek psal:
Problém bych viděl spíš v těch rodičích (tj."Co si o nás sousedi pomyslej"),

Ano, "co si o nás sousedi pomyslej"... to je přesně to, o čem jsem psal. Svým suverénním a pohodovým vystupováním vůči rodičům je musíš přesvědčit (ale nijak násilně :-) ), aby se i oni k názorům sousedů postavili čelem (vím: ty skončíš ve "stověžaté", zatímco oni budou muset dál žít vedle svých sousedů... ale to je opravdu otázka postoje tvých rodičů, stejně jako je to v tvém případě otázka tvého postoje).

Marek psal:
Horší bude uvést myšlenky a teorie do praxe...

Neboj, ony se tam časem uvedou samy... :-)

Marek psal:
Ale ač o tom rodiče ještě nevědí, prostě se o tom mluvit bude, přesně jak uvádíš, asi tak jako když si jde člověk do krámu pro housku ...

Co se týká rodičů a "nevědoucích" sourozenců, není třeba jim něco "oznamovat". Na druhé straně ale, když už bude nějaká příležitost, tak se jí musíš chopit. Já jsem si např. pořád říkal, že počkám, až bude příležitost, ale když si to zpětně uvědomuju, tak jsem množství příležitostí promarnil. Bylo to tak, že jsem si v onen okamžik neuvědomil, že to je TA PŘÍLEŽITOST, zůstal jsem automaticky ve své naučené "ulitě" a prostě jsem to propásl...

Marek psal:
Tudíž další blok a navíc houstnoucí domácí atmosféra.

Až ta atmosféra dostatečně zhoustne, zjistíš, že stejně nakonec uděláš to, o čem jsem psal. Mě taky k vyoutování dotlačilo to, že už mě to lhaní a zastírání prostě přestalo bavit.

Marek psal:
Zajímalo by mě, jestli máte nějakou zkušenost se skíny, těch bych se docela bál...

Samozřejmě když zahlédneme ve své blízkosti nějakou podezřelou bandu nebo nějakého člověka "v náladičce", tak se pouštíme... prostě: pud sebezáchovy :-)

Marek psal:
To se mi málem podařilo rodičům dát
v odpověď na Baziliškovo:
...žádné homofóbní názory "křesťanů",

:-) Ostatně, na to taky časem dojde. Můj otec si (bez mého upozorňování nebo doporučování) přečetl pár dnů po prvním čtení zákona o partnerském soužití o těch Tollnerových "prasečinách" a později o "Zdravém rozumu" a měl jsi ho slyšet, jak se rozhorloval nad "neskutečnou blbostí těch pánbíčkářů"... :-))) Však oni si tví rodiče taky (od té doby, co jsi jim "to" řekl) všimnou každé zmínky o homosexualitě, aby se dozvěděli cokoli, co i jen vzdáleně souvisí s jejich ratolestí.

Marek psal:
Bohužel, já když si představím svoji maminku, rudou až za ušima, tak mi jí začíná bejt i líto. No, ale to se halt nedá nic dělat, však ona to zvládne. S tatínkem to bude horší, maminka ho ale nakonec nějak snad ukecá.

To je právě ono. Je třeba s rodiči mluvit o věcech, které se sice bezprostředně netýkají homosexuality (přesněji řečeno: "homosexuálního chování", tedy sexu), které s tvou orientací souvisejí a které ji předpokládají (třeba právě něco jako to, že jsem na výlet do Prahy se svým klukem potřeboval koupit chleba, paštiky, jízdenky, nesměl jsem zapomenout na deštník a na svetr... "A máte sůl? A máte pastu na zuby? A budete si mít kde usušit věci, když zmoknete? A budete si mít jak uvařit večeři?"... :-) ale o tom jsem už psal)

Marek psal:
Rodiče JSOU fakt (až na nějaký ty chybičky) super, to jo. Ale já nějak nevím, KOLIK času a trpělivosti si žádají.

Trpělivost nezná pojem "kolik". Trpělivost (a v těchto souvislostech i čas) je veličina kvalitativní, nikoli kvantitativní... :-)


Právě jste dočetli úryvky z mé korespondence s Markem. A protože tou dobou už byl i Marek členem e-mailové konference GLB-L, přenesla se diskuse na její virtuální půdu. Příspěvky z následné diskuse najdete na jiné stránce.

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi