Svět normálních kluků

Robin považuje za jednu z největších životních nespravedlností, že nedokáže lidem číst myšlenky. Přál by si mít takové mimosmyslové vnímání, které by mu umožnilo dostat se do zakázaných území a porozumět tomu, co mu jinak nikdo nevysvětlí. Chtěl by vědět všechno, co si ostatní lidé myslí, ale to je nemožné, protože i když mu to třeba svěří, stejně si nikdy nemůže být jistý, jestli je to pravda.

Existuje někdo, kdo nelže? Lidé lžou, aby se vyhnuli problémům, aby se na ně druzí nezlobili, aby dostali co chtějí, aby se někoho bolestně nedotkli nebo ho neurazili. I když člověk předpokládá, že je k němu někdo zcela upřímný, v koutku duše se pořád ptá, zda mu přece jen nelže. Co z toho, co říká, je pravda a co ne?

Robina napadne, že pro to, aby člověk lhal, existuje víc důvodů než pro to, aby mluvil pravdu. Někdy se mu stává, že ten, kdo sám sebe ujišťuje, že je k němu upřímný, ve skutečnosti upřímný není, Robin to pozná lépe než on, takže se nakonec ukáže, že mu vlastně lhal. Člověk taky může někomu vědomě zalhat a posléze sám sebe přesvědčit, že mluvil pravdu. Tak co tedy vlastně je pravda? Člověk ji nejspíš vytváří sám, podle okolností.

Robin ví, že Scottovi se to s ním líbilo, ale Scott teď tvrdí, že ne, takže mu buďto bez obalu lže a je si toho vědom, anebo si myslí, že mluví pravdu, a v tom případě ho nic z toho, co by k tomu Robin mohl říct, nedokáže přesvědčit o opaku. Ani jedna z obou možností pro něho momentálně nevypadá moc nadějně.

... To je strana 271 z letošního českého vydání knihy K.M.Soehnleina Svět normálních kluků (The World of Normal Boys), která je podle mně dostupných informací autorovou knižní prvotinou a v roce 2001 za ni dostal cenu Lambda Literary Awards za nejlepší knihu roku o gayích. Je to příběh mladého kluka z New Jersey, který prožívá svůj coming out, první sexuální zážitky, ale i rodinné tragédie.

Zpočátku mě při čtení zaujal místy trochu moc strojený překlad, který jsem vnímal jako projev nižší kvality a orientace na - řekněme - méně náročné čtenářstvo. Spolu s dojmem, že jde o prvoplánovou atraktivnost, když autor dost otevřeně líčí Robinovy touhy i sexuální zážitky. Při dalším rozvoji strhujícího vyprávění kolem rodinných peripetií a Robinových prožitků i pocitů jsem si ale nechal tento trochu rezervovaný náhled vyvrátit. A mimo jiné i tento výše citovaný výlet do myšlenek hlavního hrdiny a jeho docela propracovaná psychologie mě přesvědčuje, že jsem si tuhle knihu nevybral k přečtení zbytečně (i když ji stále ještě čtu a říká se, že není radno chválit dne před večerem).