Moje maličkost.
Cítíte se někdy, jako byste se topili? Nemůžete nabrat dech, máte hlavu pod vodou a nemůžete s tím nic dělat, nemůžete se vynořit, tak jen plácáte rukama a kopete kolem sebe...
Taky míváte někdy ten pocit, že se účastníte něčeho velkého nebo důležitého, i když se to tak třeba na první pohled vůbec netváří?
Středa 21. ledna 2009 byla normálním, naprosto civilním dnem. Ráno účtařina, v poledne rozhovor s kamarádem o jeho vztahových komplikacích. Odpoledne jsem zašel do města pro nějaké dokumenty a cestou jsem zaskočil do kulečníkové herny, abych zjistil možnosti pro některý z příštích hravých večerů.
Mám rád kocoura Garfielda a baví mě krom jiného i jeho odpor k pondělkům...
Ale pondělí 19. ledna byl krásný a – řekl bych – plný den. Vstal jsem sice s pachutí v ústech při pomyšlení, kolik mě čeká práce, ale od první chvíle to byla estráda úspěchů a celý den šel jak dobře promazaný stroj. Blesková rozcvička a ranní čaj mě probraly do sic zimního, ale slunečného dne.
Toto zamyšlení reaguje na článek Duhoví hrdobci a v něm nastolenou otázku, proč být hrdý na svou sexuální orientaci, vnímanou autorem jako danost, o kterou se člověk nijak nezasloužil, a není tedy důvodu být na ni hrdý...
Robin považuje za jednu z největších životních nespravedlností, že nedokáže lidem číst myšlenky. Přál by si mít takové mimosmyslové vnímání, které by mu umožnilo dostat se do zakázaných území a porozumět tomu, co mu jinak nikdo nevysvětlí. Chtěl by vědět všechno, co si ostatní lidé myslí, ale to je nemožné, protože i když mu to třeba svěří, stejně si nikdy nemůže být jistý, jestli je to pravda.
Ve středních Čechách v těchto dnech nabývá pojem "krabicové víno" zcela nový obsah... (konkrétně 7 000 litrů). :-)
Z ČTK po mně chtěli před koncem června 2008 vyjádření k vývoji společenského postavení gayů a leseb, ke změnám v postojích a situaci mladých lidí, v coming outu... Ve zprávě se pak objevila jen jedna věta, ale zato ta nejdůležitější: mladým lidem chybí pozitivní společenské vzory. No a tady je to celé:
Na ty protékající kohoutky zarostlé vápencem, bez těsnění a bez koncovek (perlátorů) jsem se už opravdu nemohl dívat, a tak jsem se na ně dnes vrhnul, odvápnil, vydrhnul, pořídil perlátory. Krása!
Na výzvu redakce Colour Planet jsem napsal drobný příspěvek k tématu Coming out celebrit.
Zde najdete pár obzvlášť odstrašujících snímků spojených s mojí maličkostí - jen pro silné povahy... :-)
V článku Kateřiny Perknerové „Lidovci nechtějí adopce dětí homosexuály“ (Deník 22. 2. 2010) mě nijak nepřekvapil postoj lidovců, který je v duchu jejich homofobní historie zcela konzistentní. Přiznejme si to otevřeně, homofobie je ve společnosti běžná (byť většinou skrytá) a lidovci právě hraním na tuto strunu bojují o svoje voliče. Nic tolik neposílí vnitřní integritu jako obava z vnějšího (i jen morálního) ohrožení a nalezení společného nepřítele.