Osobně

Na výzvu redakce Colour Planet jsem napsal drobný příspěvek k tématu Coming out celebrit.

V článku Kateřiny Perknerové „Lidovci nechtějí adopce dětí homosexuály“ (Deník 22. 2. 2010) mě nijak nepřekvapil postoj lidovců, který je v duchu jejich homofobní historie zcela konzistentní. Přiznejme si to otevřeně, homofobie je ve společnosti běžná (byť většinou skrytá) a lidovci právě hraním na tuto strunu bojují o svoje voliče. Nic tolik neposílí vnitřní integritu jako obava z vnějšího (i jen morálního) ohrožení a nalezení společného nepřítele.

Taky míváte někdy ten pocit, že se účastníte něčeho velkého nebo důležitého, i když se to tak třeba na první pohled vůbec netváří?

Středa 21. ledna 2009 byla normálním, naprosto civilním dnem. Ráno účtařina, v poledne rozhovor s kamarádem o jeho vztahových komplikacích. Odpoledne jsem zašel do města pro nějaké dokumenty a cestou jsem zaskočil do kulečníkové herny, abych zjistil možnosti pro některý z příštích hravých večerů.

Mám rád kocoura Garfielda a baví mě krom jiného i jeho odpor k pondělkům...

Ale pondělí 19. ledna byl krásný a – řekl bych – plný den. Vstal jsem sice s pachutí v ústech při pomyšlení, kolik mě čeká práce, ale od první chvíle to byla estráda úspěchů a celý den šel jak dobře promazaný stroj. Blesková rozcvička a ranní čaj mě probraly do sic zimního, ale slunečného dne.