Bazi.cz

Bazi.cz

Řím 2008

Všechny cesty prý vedou do Říma... Po naší návštěvě Egypta v březnu 2007 jsme se po roce rozhodovali, kam zamířit tentokrát. A volba padla na jednu z evropských metropolí, Věčné město Řím.

Protože pobyt v Římě není tak organizačně náročný jako cestování po Egyptě, nevyužili jsme služeb cestovních kanceláří (stejně většinou nabízejí jen několikadenní poznávací pobyty a berou to všechno z rychlíku), pořídili jsme si jen v akci zpáteční letenky SkyEurope z Bratislavy do Říma na Fiumicino (jedno ze dvou římských letišť).

Složité bylo rozhodování o ubytovacím zařízení, ale nakonec jsme vybrali Plus Camping, který je na Via Aurelia v západní okrajové části Říma, kus za Vatikánem. Z centra se tam dá dostat s přestupem metrem a autobusem 246 nebo 247, který jezdí obvykle po čtvrthodinách (při plánování pomohly stránky římského dopravního podniku). Přímo naproti kempu je dobře vybavená samoobsluha a k nocování jsme vybrali půlmaringotku. Velmi úsporná, ovšem o to dobrodružnější varianta. A dali jsme přednost tomuto skromnému soukromí před různými hostely, kde bychom trávili noc v šesti- nebo osmilůžkových pokojích s neznámými lidmi.

Když už jsme se obešli bez cestovky, o to víc, jsme ovšem museli nastudovat turistických průvodců. Využili jsme hojné poznatky od Petrů i od mého bratra, který byl v Římě před rokem. Vytipovali jsme všechna místa, která chceme vidět – já z průvodce National Geographic, Honza z průvodce půjčeného od bratra, vzájemně jsme porovnali a zanesli do mapy. V ní jsem pak navrhnul několik vzorových tras pro všechny dny.

Tady nastal poněkud zmatek, protože jsem původně počítal se sedmi dny a pro ně jsem připravil i trasy; pak ale přišel Honza, že máme pobyt na osm dnů, takže jsem trasy překomponoval. Těsně před odjezdem ovšem Honza zjistil, že ubytování máme jen na sedm dnů a pokoušel se ještě na poslední chvíli přiobjednat noc navíc. Až na místě pak zjistil, že letenky máme datované přecejen na sedm dnů, takže jsme operativně už naplánované trasy zase přizpůsobovali zpátky sedmidennímu pobytu. I tak jsme se museli pružně přizpůsobovat nečekaným okolnostem, a stejně jsme nakonec stihli většinu toho, co jsme si předsevzali...

20.5. (út) Let z Bratislavy a Řím v dešti

V úterý ráno vyrážíme se dvěma velkými batohy na autobus, který podle Idosu měl jet ve čtvrt na devět. Bohužel se na Zvonařce dozvídáme, že byl spoj zrušen. Ještě že jsem připravil podrobný výpis dalších spojení, takže si půlhodinu počkáme a odjíždíme se Student Agency od Grandu. Zpoždění je zatím v normě. Cestou na Slovensko se už spouští hustý déšť, v jehož znamení se ponese i několik dalších dnů.

V Bratislavě nás čeká další zmatek. Dlouho nemůžeme najít stanoviště, odkud odjíždí naše linka a místo přestupu o zastávku přejedeme, takže se zbytečně vracíme. Odlet ale naštěstí stíháme, i rychlý oběd v podobě plněné bagety.

V letadle obsazuji místo u okna, abych mohl fotit. A je co. Zatímco na zemi nás tíží ocelově šedé mraky a proudy deště, když se letadlo odlepí od asfaltu a vystoupá do výšky, nechává mraky pod sebou a nechá se zalít sluncem. Let už mi není tak nepříjemný, jako ten loňský do Egypta, kdy mě ještě půl dne bolelo jedno ucho, na které jsem neslyšel.

Po víc jak dvouhodinovém letu klesáme znovu do mraků a na letiště Roma-Fiumicino, kropené přívalem vod. Čekáme ale dlouho na letištní autobusy, než nás dostanou pod střechu. Mají tu zrovna nějaké odborové nepokoje, takže je odbavení trochu zpomalené. Nemluvě o čekání na zavadla.

Ale v půl čtvrté máme vše co nám patří a vyrážíme příměstským vlakem směr Roma-Ostiense (jižní římské nádraží). Tady přesedáme na další vlak směr Aurelia. Naše zmatky jsou ale příčinou, že namísto Aurelie dorážíme na Valle Aurelia, což je naštěstí na metru, takže si oproti plánu hned ozkoušíme trasu, kterou v dalších dnech budeme využívat nejvíc – metro A do stanice Cornelia a přestup na autobus linky 246 nebo 247 s výstupem přímo před kempem.

Římská doprava si zaslouží drobnou odbočku: Její páteří jsou dvě trasy metra – „oranžová“ trasa A a „modrá“ trasa B, které se kříží u hlavního vlakového nádraží Termini. Odtud si odnášíme základní jazykovou výbavu: „fermáta“, „ušitiláto éstro“ a „ušitiláto sinýstro“ (zastávka a vystupujte vpravo/vlevo). Pak jsou tu ještě tři trasy povrchových vlaků, které provozuje město a podobají se hodně metru (tím pojedeme do Ostie). Kromě toho tu jezdí klasické regionální železnice, s kterými jsme právě měli jet do Aurelie. A státní železnice zajišťují taky expresní nonstop linku mezi hlavním nádražím Termini a letištěm Fiumicino – tou jsme ale nejeli, protože přestupovali na nádraží Ostiense. Z kolejové dopravy jsme využili i tramvaje, kterých ale v Římě nejezdí mnoho. Spíš je tu množství autobusových linek a v historickém centru i linky miniaturních elektro-busů pro turisty.

Zpět do kempu. Jsou tu evidentně zvyklí na studentské hosty z celého světa; příjemná recepční původem zřejmě z jižního kontinentu vyřizuje potřebné formality a vydává nám klíč od jakési maringotky s jednou nápravou a třemi schůdky. V naší půlce této obyvatelné škatule nacházíme dvě lůžka (jedno je patrové), skromné příslušenství se záchodem, umývadlem a sprchou, elektrický přímotop a větrák. V šest jsme vybalení a protože ustal déšť, vyrážíme ještě narychlo do města.

Autobus a metro nás odvezou do stanice Flaminio, tedy na náměstí Piazza del Popolo. Tady nás ale znovu zastihne hustý déšť a ani samotné náměstí, ač je urbanistickým skvostem, nepůsobí teď příliš vábně kvůli jakési obří konstrukci, kterou dělníci postupně rozebírají - zřejmě pozůstatek nedávných voleb. Vystoupáme na vrch Pincio a z vyhlídky přímo nad náměstím sledujeme kopuli svatopetrského chrámu a další zajímavosti. Po návratu na náměstí obhlídneme dvojici kostelů Santa Maria dei Miracoli a Santa Maria di Montesanto, ale dovnitř nemůžeme, jsou už zavřené. Jdeme tedy hlavní třídou Via del Corso, která by podle průvodce měla být něco jako brněnská Česká centrem značkových oděvních obchodů. Moc si to ale neužíváme, protože v tom dešti máme jen pramalou chuť nahlížet do výkladů.

Na náměstí Largo Carlo Goldoni nám boční ulice umožní průhled na monumentální Španělské schody, na jejichž vrcholu se tyčí jeden z třinácti dochovaných egyptských obelisků, které kdysi jako trofeje přivezli staří Římané. Ovšem ouha! Obelisk je celý obložený lešením, které dost narušuje estetický dojem. Pro moji duši fotografa je to zklamání – když byl bratr v Římě před rokem, stěžoval si, že byl lešením obložený kostel Trinita dei Monti, který stojí taky nad Španělskými schody, hned za obeliskem. Doufal jsem proto, že za uplynulý rok už bude lešení pryč, což se taky vyplnilo, ovšem nečekal jsem, že se lešení přesune jen o pár metrů blíž na obelisk. Jak se později ukázalo, stalo se lešení ve všemožných podobách téměř symbolem naší dovolené, protože snad v každém kostele a u mnoha památek jsme nějaké zahlédli a postupně jsme je už i skoro cíleně hledali a radovali jsme se, když jsme někde aspoň v zastrčeném zákoutí kostela nějaké našli. :-)

Třídou Via del Corso jsme tedy dorazili až na Piazza Colonna, které je pojmenováno podle 42 m vysokého čestného sloupu císaře Marka Aurelia. Je zde ovšem také palác Chigi, kde sídlí italský ministerský předseda. Hned vedle je Palazzo di Montecitorio, sídlo poslanecké sněmovny, před nímž stojí další z egyptských obelisků. Mezitím už se stmívá, takže vyrážíme už jen k turistickému magnetu v podobě večerně osvětlené Fontány di Trevi. Touto oklikou se dostáváme zpět na Piazza di Spagna a Španělské schody, taktéž v romantickém osvětlení. Jen kdyby tak vydatně nepršelo!

Je devět hodin a my se rychle vracíme metrem a autobusem zpátky do kempu, celí promoklí. Já mám i naskrz mokré boty, takže okamžitě zapínáme přímotop a obkládáme ho nahusto svými svršky. Místní zdarma rozdávané noviny, které jsem v poledne ukořistil na nádraží, používám na vycpání bot. Jen aby do rána uschly...

21.5. (st) Vatikán a Campo Marzio

Boty neuschly. A tak přichází na řadu náhradní obuv a při odchodu z kempu necháváme zapnuté topení i větrák, aby boty doschly. Kupujeme místní chléb a vyrážíme autobusem 247 do stanice Cipro a odtud je to kousek k Vatikánským muzeím. Jsme tu chvíli po desáté a od vchodu se vine podél vysokých vatikánských hradeb dlouhá fronta až ke křižovatce a ještě za roh. Naštěstí ale postupuje celkem rychle, takže za půl hodiny jsme u vchodu.

Spolu s dalšími davy turistů se řineme půl kilometru dlouhými chodbami k hlavnímu lákadlu – Sixtínské kapli. Na cestě procházíme expozici tapisérií Galleria degli Arazzi a chodbu plnou fresek s mapami Itálie Galleria delle Carte Geografiche. Na konci dlouhé chodby je už z okna vidět kaple zvenčí. Vstupujeme do Raffaelových komnat – Stanze di Raffaello. Jsou celkem čtyři a byly vytvářeny v první čtvrtině 16. století Raffaelem a jeho asistenty. Nejznámější je Stanza della Segnatura s dvojicí slavných obrazů: Disputace o nejsvětější svátosti a Atenská škola. Několik novodobých expozic nás pak přivádí do přízemí a do samotné Sixtínské kaple. Tady je tlačenice, nesmí se fotit, nesmí se hlučet, nesmí se sedět (kromě několika lavic po obvodu), místní ochranka co chvíli zvolá „no photo!“ nebo „silence, please!“. A po chvíli nás další půlkilometr chodeb vede zase pomalu zpět ke vchodu. Nahlížíme do Pinakotéky – sbírky obrazů, shromažďované papeži po dlouhá staletí, včetně několika Raffaelových obrazů, Tiziana, da Vinciho, Caravaggia a dalších.

Venku mezitím na chvíli ustává déšť, a tak vycházíme na nádvoří Cortile della Pigna s obří bronzovou šiškou a na slunci obědváme ze svých skromných zásob. Pak nás čeká Museo Pio-Clementino v belvederském paláci, s úchvatnými antickými sochami na nádvoří Cortile Ottagonale: Belvederský Apollón, Láokoónt a další. Je tu i sál zvířat, galerie soch, bust, masek a sál múz, tzv. Belvederské torzo nebo obrovská třináctimetrová porfyrová mísa z Domu Aurea. Jen letmo pak nahlížíme do Egyptského muzea, protože tohle téma známe už z loňska. A to je z Vatikánských muzeí vše. U zdejší poštovní přepážky ještě kupujeme pohlednice a vatikánské známky s ohyzdným vyobrazením Josepha Ratzingera a sestupujeme monumentálním točitým schodištěm do přízemí.

Naše další kroky vedou na Piazza San Pietro - Svatopetrské náměstí, které je působí opravdu velkolepě. Zaplňují ho davy turistů a jeden dlouhý klikatící se had – fronta čekající na vstup do Baziliky sv. Petra. Hned za turnikety s detektory kovů si mnozí turisté fotí čestnou vatikánskou stráž – švýcarskou gardu. Přidáváme se. Uvnitř pak obdivujeme Michelangelovu Pietu, bronzovou sochu sv. Petra, kterému věřící sahají na nohu nebo ji i líbají, Berniniho obrovský bronzový baldachýn nad oltářem (kov prý pochází z portika Pantheonu). Vzadu v apsidě zrovna probíhá nějaký ceremoniál, takže není přístupná. V sakristii nacházíme vytesaný seznam všech papežů od sv. Petra až po Jana Pavla II. Uprostřed hlavní lodě jsou na zemi značky, které ukazují délku významných kostelů z celého světa; nacházíme tu i pražského sv. Víta.
A pozoruhodná je centrální kopule, která je dílem Michelangela a průvodce upozorňuje na její obří rozměry (průměr 42,3 m, skoro jako Pantheon), i když odtud ze spodu nejsou tak zjevné. Chtěli jsme vylézt i nahoru na kopuli, kam se dá běžně za zvláštní vstupné dostat, ale bylo už po šesté a právě zavírali. Stejně navíc i pršelo a nad městem ležely těžké šedé mraky, takže by ten výhled asi nestál za moc. Takže zkusíme někdy v dalších dnech.

Odešleme aspoň napsané pohlednice vatikánskou poštou a obhlížíme ze všech stran Svatopetrské náměstí. Obdivujeme Berniniho mistrovské dílo a povedený efekt s tím, jak se na dvou místech náměstí opticky dostanou všechny čtyři řady sloupů do zákrytu jako by kolonádu tvořila jenom řada jedna. To už začíná znovu hustě lít, a tak klopýtáme dlouhou Via della Concilliazione k Andělskému hradu (Castel Sant’ Angelo). Déšť už zas ustává, takže všudypřítomní afričtí prodejci pružně nahrazují svoje deštníky slunečními brýlemi. Hrad je už zavřený (je skoro sedm), takže jen obhlédneme zvenčí a pokračujeme přes most Ponte Sant’ Angelo do centra.

Na Via dei Banchi Vecchi jsme vyhledali nějaké gay knihkupectví (prý jediné v Římě). Pán už zřejmě zavíral, ale nechal nás ignoranty všechno si prohlédnout a koupit si duhovou vlajku (u nás nejsou k sehnání). Pak jsme si prošli tam a zpátky Via Giulia, kde jsme našli i Raffaelův dům a pár pozoruhodných renesančních staveb. Dorazili jsme až na náměstí Piazza Farnese, které se honosí krásným stejnojmenným renesančním palácem – nyní francouzskou ambasádou – z autorské dílny Michelangelovy a dvěma kašnami, využívajícími žulové nádrže ze starořímských Caracallových lázní. Na náměstí jsme povečeřeli italské pečivo spolu s dovezeným českým lovečákem (coby správní čeští turisti :-) ).

V té době už jsem měl vodu v botách a dost mě bolely nohy od samého chození po muzeích a po dlažebních kostkách. Prošli jsme tedy už jen na květinový trh Campo de’ Fiori, kde už byly všechny prodejní stánky sbalené a uprostřed se tyčil jen pomník Giordana Bruna, který byl právě na tomto náměstí upálen. Odchytli jsme tu jeden z těch turistických elektrických mikrobusů (linka 116), kterým jsme se dopravili na náměstí Largo del Tritone. Odtud jsme došli na Piazza Barberini s krásnou kašnou Fontana del Tritone od Barberiniho, která je uprostřed kruhového objezdu, takže je docela husarský kousek se k ní dostat.

Ve stanici Barberini sedáme na metro, už hodně utahaní a míříme do kempu. Tam zrovna nemalá část osazenstva prožívá (ve zdejší restauraci) jakýsi fotbalový zápas na velkoplošné obrazovce.

22.5. (čt) Historické centrum

Ranní nákup jogurtů, pečiva, džemu a vody --| bus 246 a metro Barberini a bus 61 San Silvestro |-- Piazza Colonna -- Borsa -- San Ignazio -- Santa Maria sopra Minerva -- Santa Maria Maddalena -- San Agostino -- San Luigi dei Francesi -- Pantheon -- Palazzo Madama -- San Ivo -- Piazza Navona -- Santa Maria della Anima -- Santa Maria del Pace -- Piazza Navona (pizza do ruky a zmrzlina) -- Santa Andrea della Valle -- Campo dei Fiori -- Sinagoga -- Isola Tiverina -- San Bartolomeo -- Teatro di Marcello -- Piazza Mattei -- Largo Torre Argentina -- Chiesa del Gesu -- Piazza Venezia -- Kapitol -- Cézarovo a Trajánovo fórum -- večerní Kapitol -- Mon.Vitt.Emanuelle II. -- Fori Imperiali -- Koloseum --| metro B Termini a noční bus MA1 s poruchou Cornelia a bus 246

23.5. (pá) Antický Řím a Trastevere

Bus 246 a metro Termini a metro B Colosseo |-- Domus Aurea -- San Pietro in Vincoli -- Colosseo -- Palatino -- Foro Romano -- Santa Maria in Aracoeli -- Forum Boarium -- Santa Maria in Cosmedin -- Aventino -- Santa Sabina -- Ordine dei Cavalieri di Malta --| tram (bus) 3 |-- Min.d.Pubblica Istruzione -- Santa Maria in Trastevere -- Pizzeria San Calisto -- uličky Trastevere --| bus 23 Piazza del Risorgimento a metro Cornelia a bus 246

24.5. (so) Ostia Antica, Giancolo, Trastevere a večerní centrum

Pěšky na nádraží Aurelia, vlak Ostiense |-- nákup v nádražním Sparu --| vlak |-- Ostia Antica --| vlak |-- Basilica S.Paulo --| metro Termini a metro Ottaviano |-- San Pietro (zavřeno) --| bus 115 Giancolo |-- Faro s výhledem -- Piazzale G. Garibaldi -- fontána -- San Pietro in Montorio -- Trastevere -- Pizzeria San Ivo (těstoviny k večeři) --| tram 8 Largo Argentina -- večerní Pantheon -- Piazza della Minerva -- Via del Corso --| bus 93 Largo del Tritone |-- Piazza di Spagna --| metro Cornelia a bus 246

25.5. (ne) jižní město a Via Appia

Nákup pečiva, ovoce a vody --| bus 246 a metro A San Giovanni |-- San Giovanni in Laterano -- Piazza San Giovanni in Laterano --| tram (bus) 3 Labicana |-- San Clemente -- Santi Quattro Coronati -- San Stefano Rotondo -- Villa Celimontana -- Terme di Caracalla -- Porta San Sebastiano -- Via Appia Antica -- Quo vadis? -- Catacombe di San. Calisto -- San Sebastiano -- Tomba di Cecilia Metella -- piknik na Via Appia Antica --| bus 660 Arco di Travertino a metro A Cornelia a bus 246 |-- nákup jogurtů a ovoce

26.5. (po) San Pietro, severní město a večerní centrum

Budíček v 6.30 --| bus 247 a metro A Ottaviano |-- San Pietro (kopule) --| metro A Republica |-- San Bernardo alle Terme - San Carlo a. Quattro Fontane - Santa Andrea al Quirinale - Palazzo del Quierinale - Fontana di Trevi - Piazza Barberini --| metro A Termini |-- Santa Maria Maggiore -- Piazza della Republica - Santa Maria degli Angeli --| metro A Flaminio |-- Pincio Villa Borghese --| bus |-- Via V.Veneto -- kapucínské katakomby --| metro A Spagna |-- Španělské schody -- Trinita dei Monti -- Villa Medici (z dálky) --| metro A Flaminio |-- Santa Maria del Popolo -- Santa Maria dei Miracoli -- Santa Maria in Montesanto --| bus 119 Piazza Colonna | Piazza Navona -- večeře pizza do ruky -- Pasquino --| bus 492 Cipro a bus 247 |-- nákup na ráno a základní balení

27.5. (út) Pyramida a návrat domů

Balení -- nádraží Aurelia --| vlak Ostiense |-- Pyramida --| vlak Fiumicino |-- čekání na letišti -- odlet do Bratislavy (o hodinu zpožděný) -- bus Student Agency do Brna

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi