Bazi.cz

Bazi.cz

Láska je láska

(Elle, 1999)

Článek z měsíčníku Elle o snahách amerických křesťanských fundamentalistů léčit homosexualitu. A v závěru MUDr. Hanka Fifková odpovídá na otázku o "léčitelnosti" homosexuality.

... když choděj kluci s klukama, holky s holkama..." zpívá v jedné písničce Lucie Bílá. Souhlasí s ní většina české populace. Proti jsou poslanci českého parlamentu a američtí křesťanští fundamentalisté. Ti se dokonce rozhodli homosexuální orientaci 'léčit'.

Obrázek průměrné americké rodiny. Žena a muž v objetí před bílou fasádou svého domku na předměstí. Vedle nich chlapeček v kalhotkách s laclem. Zahrádka je pěkně udržovaná. Přesto není příběh Johna a Anny Paulkových vůbec konvenční, jak by se mohlo na první pohled zdát. Anne, 'manželka, matka bývalá lesbička', jak sama sebe nazývá, navštěvovala několik let homosexuální kluby ve své čtvrti. Pokud jde o Johna, byl dlouhou dobu homosexuálem, známým spíš pod jménem Candi. To bylo ještě v jiném životě, než poznali výhody organizace Exodus International. Tady je přesvědčili, že sexuální orientace není fatální záležitostí. Po několika letech 'léčení' se John a Anne vzali. Mají syna Timmyho, kterého vychovávají v 'křesťanském duchu'.

John a Anne Paulkovi se proslavili díky obrovské kampani vedené náboženskými a politickými skupinami ve Spojených státech, které si vzaly za cíl přivést homosexuály na správnou cestu. V současné době jsou již dostatečně početné, takže se jim podařilo shromáždit pět set tisíc dolarů, jimiž financovaly akci nazvanou 'terapie přeměny', o níž informovaly v největších denících. Třebaže byla homosexualita Asociací amerických psychiatrů v roce 1973 oficiálně vyškrtnuta ze seznamu psychických poruch, nachází teorie, podle níž je možné homosexualitu úspěšně léčit, stále dost příznivců.

Léčba v křesťanském duchu

Malá kancelář Rona a Joanne Highleyových u Time Square na Manhattanu je plná fotografií se šťastnými rodinkami. Mladé nevěsty v závojích a širokých sukních, narozeninové svíčky, baculaté dětičky... "Máme aktivních více než padesát svazů," prohlašují dva zakladatelé organizace Live (Living In Freedom Eternally), kteří před patnácti lety připluli do New Yorku, aby se v metropoli očistili od svých hříchů. Avšak atmosféra jejich řečnických skupin, jež se scházejí každý pátek, je ve velkém rozporu s fotografiemi na zdech. Účastníci, rozsazení do kruhu, jsou spíš nervózní. Večer není ničím jiným než přehlídkou trápení, pokušení a pochybností, které se nedaří zahnat modlitbami. "Můžu číst bibli třeba celý den, a stejně mám představy, za které se stydím," říká jeden z nich. "Koho v této skupině stále přitahují muži? Kdo si je prohlíží na ulici?" vykřikuje Joanne. Zvedají se desítky mužských rukou "Musíte proti tomu bojovat. Nenarodili jste se jako homosexuálové, to jen vaše dětská traumata způsobila vaši úchylku. Sex je jen droga. Můžete se od něj osvobodit."

Hnutí neúnavně opakuje jedinou myšlenku: homosexualita není jednou provždy dána, je to naše volba. Novodobí křižáci konverze proto naléhají na své ovečky, aby se vypořádaly se svými dětskými vzpomínkami a poznaly tak příčinu svých traumat. Joanne, která byla deset let lesbičkou, než se 'našla' a vdala, za příčinu považuje předčasnou smrt svého otce. Důvodem může být všechno. Otec příliš zahlcený prací, závislost na matce nebo prostě rodičovské hádky. Pro 'léčbu' skupiny využívají modlitbu, čtení z bible a také kazety, jež zájemce může poslouchat doma nebo v autě. Mnozí kandidáti přeměny jsou natolik povzbuzeni, že se přestěhují. Existují dokonce pobyty, kde si může zájemce 'upevňovat svou mužnost' daleko od velkých měst a jejich četných pokušení. Jakými metodami? Sportem, kurzy chování (nesedáme si se zkříženýma nohama, ale s kotníkem položeným na koleno) a výukou způsobů, jak pozvat ženu na večeři. Ženy zase navštěvují kosmetické salony, chodí na manikúru a učí se používat fén, aby se staly 'opravdovými ženami'.

Křesťanští fundamentallisté nejsou jediní, kteří chtějí gaye změnit. Celá řada psychiatrů a psychologů provozuje stále, navzdory nepochybnému rozhodnutí a odstranění homosexuálních tužeb. Metody, které spočívají v podávání přípravků, jež vyvolávají u pacientů zvracení před tím, než jsou jim předloženy homosexuální pornografické fotky, jsou stále rozšířené. Současně s tím probíhají pokusy stimulovat jejich libido fotografiemi nahých žen. V roce 1992 založil jeden newyorský profesor psychiatrie asociaci Narth (National Association for Research and Therapy of Homosexuality) sdružující pět set lékařů a sociálních pracovníků, kteří se věnují tomuto typu 'opravné' léčby a dodávají tak hnutí chybějící zdání vědeckosti.

Poprask mezi psychology

Návrat těchto praktik je pro Asociaci amerických psychologů důvodem ke znepokojení. Nedávno se její členové sešli, aby odhlasovali rezoluci, která připomíná, že 'homosexualita není psychická porucha'. Dva newyorští psychologové, Ariel Shidlo a Michael Schroeder, zase zpracovali první rozsáhlou vědeckou studii, v níž posuzují účinnost 'terapie přeměny'. Poté, co vedli hovory se sto padesáti bývalými pacienty, ujišťují oba psychologové, že přeměna je pouhou utopií - v lepším případě neúčinnou, v horším škodlivou. "Z lidí, s nimiž jsme hovořili, se pouze nepatrná menšina domnívá, že se změnila," konstatuje Michael Schroeder. "A když jsme je zpovídali hlouběji a ptali se na jejich nejtajnější představy, zjistili jsme, že jejich touhy zůstaly beze změn. Samozřejmě že se mohou oženit nebo vdát, ale stejně zůstanou homosexuály."

Jak si tedy vysvětlit, že je tolik lidí ochotno se přestěhovat, opustit svá studia či odejít z práce, jen aby se stali členy asociací? Jak to, že investují tolik času a peněz? Podle Dr. Schroedera má v USA stále velký vliv náboženská morálka, a homosexuálům proto nezbývá než se přizpůsobovat. Zvláště v oblastech mimo velkoměsta; kdo není 'normální', stává se vyvrhelem. Homosexuálové, které jejich rodiny zavrhly, se v těchto 'odvykacích' skupinách cítí jako v ráji. Poprvé v životě cítí, že se o ně někdo zajímá, poprvé je má někdo rád. "Většina kandidátů přeměny se na počátku léčení cítí jako o líbánkách. Jsou centrem pozornosti, nacházejí znovu naději a víru. Bohužel později s úděsem zjišťují, někdy po letech boje proti své orientaci, že to nefunguje. Všechno začíná znovu."

Několik homosexuálních aktivistů však paradoxně považuje nedávný rozmach těchto terapií za nadějný. "Čím více to budou zkoušet, tím více bude neúspěchů," konstatují. Američané konečně dostanou důkaz, že 'léčení' je nesmysl. A kromě toho ex-ex-gayů (tak se nazývají homosexuálové, kteří se neúspěšně pokusili o přeměnu) je stále víc a vyprávějí o svých zkušenostech v novinách, na internetu, na konferencích... Nejslavnějšími ex-ex-gayi jsou bezesporu Michael Bussee a Gary Cooper, kteří koncem 70. let organizaci Exodus International založili. Ženatí otcové rodin skončili tak, že se jeden do druhého zamilovali po letech snah obrátit se na antihomosexuální víru. Říká se, že ke vzplanutí došlo na palubě letadla do Indianopolis, kde se měli oba zúčastnit konference. Ještě v letadle tedy narychlo přepsali své příspěvky, z nichž jasně vyplynulo, že 'Bůh je miluje takové, jací jsou'.

Stéphanie Chayet


Otázka pro... MUDr. Hanku Fifkovou, sexuoložku:

Lze homosexuální orientaci 'vyléčit'?

Ne. Homosexuálem se člověk nestává, ale rodí. Sexuální orientace člověka je výsledkem vrozených dispozic a nitroděložního vývoje plodu. Při narození je již vše vyřešeno. Proto veškeré pokusy o 'vyléčení' homosexuální orientace ztroskotaly. Dnes se o to snad již soudně smýšlející terapeut ani nepokouší (zní to trochu komicky - představte si, že by vás chtěl někdo 'vyléčit' z vaší heterosexuality).

Amerika je země rozporů. Paradoxem na celé věci je, že to byli právě američtí vědci, kteří popsali určitou lokalitu na chromozomu, která může být zodpovědná za budoucí homosexualitu jedince. Na druhé straně je tam mnoho lidí silně nábožensky založených a například katolická víra homosexuální chování zakazuje. Samozřejmě že lze přinutit homosexuála, aby se choval heterosexuálně, zrovna tak jako se lidé s heterosexuální orientací mohou chovat homosexuálně. Ostatně gayové i lesbičky se často - na základě nátlaku společnosti, ve které žijí - rozhodují, že budou žít 'normálně', tj. najdou si osobu opačného pohlaví, s níž založí rodinu. Změní se však jen jejich chování, ne jejich sexuální orientace. Většinou nejsou šťastní - ani oni, ani ti, kdo s nimi žijí.

Co k tomu dodat? Snad jen to, že každý, kdo se snaží předělat druhého k obrazu svému, prozrazuje něco o sobě. V dětství si představujeme, že je všechno správně tak, jak to cítíme my. Podobně uvažuje nezralá osobnost (které může být klidně třeba šedesát), plná nejistoty, slabostí a komplexů méněcennosti. Takoví lidé chtějí manipulovat s ostatními a donutit je, aby souhlasili s jejich viděním světa, s jejich pravdami. Že to celé může být nebezpečné, známe dobře z totalitních režimů.

O problému homosexuality se dozvíte více v knize O sexu s Hankou, nakladatelství Grada, 1998

(Převzato z měsíčníku Elle č. 5/99, květen 1999)

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi