Bazi.cz

Bazi.cz

Homosexualita už není tabu

(Vyškovské noviny, 1999)

Článek z okresního týdeníku o homosexualitě a o životě gayů a lesbiček u nás - k jeho autorství se dobrovolně přiznávám :-)

V poslední době se v celostátních médiích opět po roce objevují názory a polemiky na téma homosexuality. Příčinou je nový návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví, který právě projednává poslanecká sněmovna.

Obdobný návrh byl předložen již před rokem. Tehdejší vláda se však k němu vyjádřila negativně a také sami poslanci jej zamítli hned v prvním čtení, a to za doprovodu obvyklých výstupů republikánů. Ale i z úst dalších zákonodárců zněly výroky svědčící o výrazné neobeznámenosti s problematikou a o předsudcích, které jsou ve společnosti hluboce zakořeněné.

Během jednoho roku se změnila vláda i sněmovna. Vláda změnila názor a zákon doporučila ke schválení, zákonodárci jej pak v poslední březnový den propustili do druhého čtení a umožnili tak věcnou diskusi. Změnil se ale postoj společnosti? Podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění vyjádřilo 48 % dotázaných občanů toleranci k homosexuálům. "Ale my chceme, aby nás lidé pochopili, ne aby nás jen tolerovali," tvrdí gayové (Mladý svět, 24.3.1999). Problém je v tom, že ona proklamovaná tolerance nebývá provázena schopností lidského soužití a respektu.

Většinový pohled na gaye (zejména na muže, protože lesbičky bývají v uvažování o homosexualitě často opomíjeny) je zkreslen řadou mýtů a předsudků, které zřejmě historicky pramení z křesťanského odsuzování a socialistického tabuizování "jinakosti". Lidé o homosexualitě vědí málo nebo téměř nic a mají tendenci všeho neznámého se obávat. Pokusím se tedy alespoň částečně osvětlit některé z běžně rozšířených nejasností a omylů.

"Nikdy mě nepřestane ohromovat, že v této době tak mnoho lidí nedokáže pochopit to, že homosexualita není styl života, který si člověk vybere. Tento 'výběr' byl bez jeho vůle učiněn při narození."
Anna Landers, fejetonistka (The Gate, 1997)

Řada nedorozumění vzniká zaměňováním pojmů 'homosexuální orientace' (či preference), 'homosexuální identifikace' a 'homosexuální chování'. Jak píše sexuolog MUDr. Ivo Procházka, "sexuální orientace je trvalou a neměnnou charakteristikou každého člověka" (Coming out, 1994). V případě homosexuálních lidí se jedná o citovou a erotickou náklonnost k stejnému pohlaví. "Této své preference si však nemusí být vždy vědomi," dodává MUDr. Procházka.

Sexuální identifikace vyjadřuje vnitřní cítění a hodnocení sebe samého jako muže nebo ženy a také heterosexuála nebo homosexuála, případně bisexuála. Tu životní etapu, kdy si homosexuálně orientovaný člověk uvědomuje svou "jinakost" a "učí se s ní žít", nazýváme coming out. Právě fakt, že řada lidí si svoji homosexualitu uvědomí v průběhu dospívání (ale někdy i později), svádí k názoru, že homosexualita je jakási nemoc nebo něco, co se člověk "naučí". Odborníci nás však utvrzují, že tomu tak není. "My víme, že homosexualita vzniká v období nitroděložního života," říká primářka sexuologického oddělení Fakultní nemocnice v Brně MUDr. Růžena Hajnová (ČRo Brno - Nokturno, 7.3.1999).

Nejzřejmější je pak obsah pojmu 'homosexuální chování', tedy sexuální aktivita s osobou stejného pohlaví. Většina lidí se chová po celý život v souladu se svou sexuální orientací. Někteří heterosexuálové však mohou mít vztahy se stejným pohlavím a stejně tak někteří homosexuálové s opačným pohlavím. Může to být v období pubertálního hledání nebo při sexuálním nedostatku, v případě homosexuálů však také z důvodu odmítání své orientace nebo vlivem společenského tlaku.

"Uzákoněním homosexuálních partnerství by se tato nenormální menšina mohla nebezpečně zvětšit."
Michaela Šojdrová, poslankyně za KDU-ČSL (MF DNES, 23.3.1998)

Paní poslankyni by loni možná k lepšímu náhledu na věc prospělo, kdyby si přečetla předchozí řádky. Její výrok ale také ukazuje, jak málo při řeči o homosexuálech máme na paměti, o kom skutečně hovoříme. Neuvědomujeme si, jak velké skupiny našich spoluobčanů se tato problematika týká. "Není to tak málo," tvrdí primářka Hajnová. Hovoří o třech až pěti procentech populace. Tato čísla však nevypadají tak zajímavě, jako jejich představa v realitě. Uvědomme si, že v České republice žije tolik gayů a lesbiček, jako je obyvatel v městě Brně. Že v každé třídě ve škole je jedno dítě homosexuální.

Jeden z účastníků diskuse na stránkách internetového deníku Neviditelný pes to vyjádřil takto: "Kdyby homosexuálové začali stávkovat, nevyjede polovina vlaků ČD, v Praze se ocitne dopravní podnik v krizové situaci, na školách (zejména vysokých) odpadne mnoho hodin a u zastupujícího lékaře strávíte mnoho hodin v čekárně. Jsou všude a nechovají se (většinou) nijak výstředně ani pohoršlivě. Prostě - jsou tu, jen ostatní o tom nevědí." (Neviditelný pes, 16.3.1999)

Není bez zajímavosti, že podle Lidových novin (3.3.1999) se mezi stovkou nejvýznamnějších Čechů dneška umístila na první příčce Martina Navrátilová. Její jméno je přitom v našem povědomí spojováno spíše s tenisem, než s homosexualitou. Gayové a lesbičky jsou mezi populárními umělci, špičkovými vědci a odborníky i mezi úspěšnými politiky.

Bylo by tedy vhodné dříve, než proneseme odsuzující výrok, představit si konkrétního člověka, který je za slovem 'homosexuál' skryt. Patrně jiný názor bychom slyšeli od anonymní posluchačky Českého rozhlasu, autorky výroku: "To je hnusný!!! Já bych to nechala buď léčit, nebo vykastrovat!" (ČRo Brno - Fórum, 23.3.1999), kdyby byl její syn nebo bratr gay.

Snad právě obdobné reakce měl na mysli mladík, který loni s omluvou odmítl můj pokus o rozhovor pro VN. Tento mladý muž pocházející z Vyškovska se umístil na skvělé druhé příčce v národní soutěži Gay Man '98. Kdyby z vyškovského okresu pocházela vicemiss ČR, nepochybně by to vzbudilo patřičnou pozornost a kladný ohlas, tento 'vicegayman' však zůstal bez povšimnutí. A je tomu rád: "Naše společnost ještě není připravená a zlé řeči dokážou ublížit hlavně rodině a známým."

"V životě homosexuála nejde ani tak o to být šťastný, jako spíš o to, nebýt ze svého zaměření nešťastný."
Jaroslav Kocúrek, představitel brněnského sdružení gayů, lesbiček a bisexuálů STUD Brno

Jak už bylo zmíněno, proces, kdy si mladý člověk uvědomí své zaměření, připustí si je a učí se s ním žít, se nazývá coming out. "Proces je rovněž možné definovat jako 'vycházení z temnoty na světlo' - temnotou je zde období potlačování sebe sama a vlastní identity, odporu a nenávisti vůči sobě samému," tvrdí Benny Rees, autor internetového Projektu Coming Out.

Právě toto období je pro gaye a lesbičky velmi důležité. Přímo rozhodující je pak pro jejich budoucí sebehodnocení a životní spokojenost postoj jejich okolí. Jak říká prezident Sdružení organizací homosexuálních občanů v České republice SOHO, Mgr. Jiří Hromada, homosexualita není problémem gayů a lesbiček, nýbrž také problémem těch ostatních.

K životnímu štěstí totiž nestačí jen samotné smíření se se svým osudem homosexuála (tady hovoříme o tzv. vnitřním coming outu). Někteří homosexuálové se snaží svou orientaci utajit, jsou však vystaveni obrovskému psychickému stresu. "Když jsem se svěřil svým rodičům, pocítil jsem nesmírnou úlevu. Už nebylo třeba jim lhát a vymlouvat se," říká jeden z gayů, který si nepřál být jmenován.

Každý člověk potřebuje být pozitivně přijímán a respektován svým okolím. A tak i rodiče, přátelé nebo kolegové si musí prožít "svůj" coming out, při kterém se učí žít s takovýmto člověkem a respektovat jeho osobitost.

"Obdobně prochází po roce 1989 coming outem celá česká společnost," tvrdí Jaroslav Kocúrek. Již v roce 1961 byla u nás zrušena trestnost homosexuálního chování dospělých osob, v roce 1990 pak došlo ke sjednocení věkové hranice pro hetero- i homosexuální styk. Tím však "společenský coming out" zdaleka nekončí. "Homosexualita je u nás legální. Homosexuální vztahy však nejsou legitimní," říká Mgr. Hromada.

Dalším krokem ke skutečně rovnoprávnému postavení gayů a lesbiček tedy má být zákonná úprava těchto vztahů, jejíž návrh byl v únoru předložen poslanecké sněmovně. A příklad řady evropských zemí nás učí, že to je směr, jímž se vyspělý svět ubírá. V Dánsku platí podobný zákon už od roku 1989, v Norsku od roku 1993, o rok později přibylo Švédsko a loni Finsko, Maďarsko a Nizozemsko. Francouzské Národní shromáždění o zákoně jedná již přes tři roky a nyní má i Česká republika šanci ukázat, zda se chce přiřadit k těmto vyspělým státům...

-baz-

Autor děkuje sdružení STUD Brno a zmíněnému 'vicegaymanovi' za přínosnou a zasvěcenou pomoc.

(Převzato z týdeníku Vyškovské noviny, pátek 30. dubna 1999)

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi