Egypt 2007 - 21.3. Autobusem do Káhiry

21.3. (st) Autobusem do Káhiry

Ráno v osm jsme vstali a po snídani se švédským stolem, plným roztodivného lepivého cukroví jsme nastoupili před hotel, kde si nás vyzvedl autobus s naší skvělou průvodkyní Ivanou Janouškovou. Posbírali jsme ještě další Čechy v několika hotelech, cestou minuli nejstarší hotel v Hurgádě, který byl na počátku zdejšího turistického boomu, kdy se z prosté přímořské vesničky začalo stávat oblíbené rekreační letovisko.

Honza doplňuje: paní Janoušková byla opravdu bezva, sama v Egyptě mnoho let žila a po celou dobu zájezdu v podstatě nezavřela pusu, pořád povídala něco zajímavého – od egyptského náboženství, přes histori až po život současné společnosti. Měla toho tolik co říct, že nás v různých památkách doslova honila od zajímavosti k zajímavosti až jsem měl pocit, že jsem na závodech, a ne na dovolené :-).

Dorazili jsme na shromaždiště autobusů. Při každém přejezdu pouští mezi většími turistickými destinacemi totiž musí jet autobusy v koloně s policejní ochranou. Egypt má kromě tradiční policie ještě říční policii na Nilu a taky speciální turistickou policii, která chrání turistické konvoje a řídí turistickou dopravu. Ostatně turistika je jedním z nejsilnějších pilířů egyptské ekonomiky, takže si vláda nemůže dovolit o tyto příjmy přijít. Před lety nějaká ozbrojená odbojná skupina zmasakrovala pár desítek švýcarských turistů před chrámem královny Hatšepsut a vláda od té doby dělá vše pro to, aby zahraničním turistům zajistila pocit bezpečí.

Honza doplňuje: s tou ochranou policie bych to tak žhavě neviděl, kdyby nás chtěl někdo zabít, tak to udělá a uteče, než si policie něčeho všimne. Myslím si, že tam byli spíš pro náš dobrý pocit, a aby ukázali, kdo je v zemi pánem. Např. všude, kam jsme šli (památky, muzea, nádraží, hotel, ...) byl detektor kovů, kterým každý prošel, pípnul a obsluhující policajt jenom mávl rukou a nezjišťoval, co to vlastně pípnulo a jestli to není zbraň.

Na shromaždišti jsme tedy počkali na další autobusy a dodávky a vyfasovali i místního velmi atraktivního průvodce. Někdy v jedenáct hodin se celá kolona dala do pohybu, na celodenní pouť přes půlku Egypta (což je trochu něco jiného než přes půlku Česka) - pět set kilometrů po dálnici podél pobřeží Rudého moře.

Kolem druhé hodiny odpoledne jsme na 20 minut zastavili na odpočívadle u Zafrany. Mohli jsme si v Sahara Inn dát třeba hamburger za 7 egyptských korun (vynásobeno čtyřmi v korunách českých) nebo jedno jablko za 5 egyptských korun, plus 12% kuvert a 10% daň. Ale my jsme si jen odskočili na záchod a trochu se protáhli, než jsme zase vyrazili na dvousetkilometrový zbytek cesty do Káhiry.

Honza doplňuje: záchod stál 1EGP (tzn nic, co by stálo za řeč), ale chlapík, co je vybíral, měl štos jednolibrovek, takže jsme šli každý zvlášt s desetilibrovkou. 18 jednolibrovek, to je v této zemi doslova poklad!

Silnice se táhla opravdu bezprostředně po pobřeží, takže jsme mohli vidět i velké tankery mířící do Suezského průplavu, zatímco po levé straně se ve větší či menší vzdálenosti zvedalo postupně výš a výš Rudomořské pohoří až se před Suezem těsně přimklo k břehu, takže hned vedle silnice se tyčily vysoké skalnaté srázy. Ještě před samotným Suezem jsme odbočili vlevo, odlepili se od pobřeží a zamířili čtyřproudovou dálnicí do hlavního města. V půl páté jsme vjeli mezi rozlehlá předměstí Káhiry, ale ještě další hodinu a půl jsme se prodírali do města a pak i téměř krokem projížděli centrem. O to víc jsme si užili pohled na měnící se barvy krásně čistého nebe od oranžové po temně modrou, se srpkem měsíce nad pyramidami, který pro nás nezvykle připomínal spíš loďku ve své horizontální poloze.

Ve čtvrt na sedm jsme zakotvili v místě našeho ubytování, v hotelu Novotel daleko od centra Káhiry. To byl bezpochyby nejluxusnější hotel, který jsme během svého pobytu navštívili. Na rozdíl od načančaných rychlokvašek v Hurgádě, které působily efektně, ale při bližším pohledu se vyznačovaly řemeslnou odfláknutostí, tohle byl opravdu hotel "západního" stylu i kvality. Jen ta pikantní polévka byla opravdu hodně pikantní. :-) Ale dobrá.

Honza doplňuje: Novotel bych opravdu dokonalý, k večeři bylo švédský stůl se vším možným, i s japonským suši. A v evropské kvalitě a chuti. Jen za pití se muselo platit.