Bazi.cz

Bazi.cz

Vnitřní coming out

Máte jedinečnou příležitost přečíst si úryvky z osobních deníků z období mého "sebeuvědomování".

motto:

(deník č. 3)

"Soudím, že bůh tvoře člověka přecenil své možnosti..."
Oscar Wilde

úterý 15. dubna 1997

(deník č. 1)

Mám jakýsi divný pocit. Ne že bych ten pocit měl jenom dnes. Ten pocit je asi starší, daleko starší než tenhle deník. Ten pocit má už celkem dost pestrou historii, vlastní historii. Nejdřív to byla jenom jakási hypotetická myšlenka. Impuls nebo snad krátkodobý dojem. Ale vývoj věcí mě postupně (a že mu to ale trvá) utvrzuje. Pořád nevím, co si o tom mám myslet. Stále to není stoprocentní a možná to nikdy nebude stoprocentní. Nevím. A ta nejistota mě ničí. Nedá se to nijak popřít nebo potvrdit, není to v mých silách. Mám strach. Bojím se sám sebe. A nevím proč.

Myslím, že jsem neměl pravdu, když jsem psal, že 'papír, na rozdíl od lidí, snese všechno'. Nebo vlastně měl. Papír opravdu snese všechno. To jenom já nejsem s to mu sdělit své myšlenky. Snad později. Až najdu dost sil...

čtvrtek 30. října 1997

(deník č. 1)

V průběhu léta, hlavně na jeho konci jsem se postupně čím dál víc utvrzoval v té myšlence, v tom pocitu, jehož jsem se na jaře tak děsil. A nutno také dodat, že si na tento zvláštní stav věcí pomalu, ale jistě zvykám. Jenom si stále nedovedu představit, jak to bude vypadat do budoucna...

Je to pro mě mimořádně vyjímečná a nezvyklá situace, která vzhledem k mým dlouhodobějším postojům přináší velké poučení, ale hlavně další otazníky.

neděle 1. března 1998, 22.00-23.20 hodin

(deník č. 2)

Před půl jedenáctým měsícem jsem poprvé napsal o 'jakémsi divném pocitu'. Ale neměl jsem dost sil, abych to víc rozvedl. Ne že bych už ty síly našel. Stále ještě jsem na to příliš slabý (nejtěžší boj člověk svádí sám se sebou), ale už to trvá tak dlouho, že postupně otupuju, zvykám si a učím se s tím žít, i když je jen málo faktorů, které by mně to usnadňovaly.

Myslím, že 'přesvědčování sebe sama' už je pomalu za mnou, teď vyvstává otázka, jak tomu přizpůsobit všechno ostatní a jak a taky zda vůbec s tím prolnout své okolí, resp. jednotlivé složky 'mého' světa. Ani hledání sebe samotného ještě zdaleka neskončilo. Soudím, že není třeba to nijak uspěchat, ještě mám před sebou celý dlouhý (nebo možná krátký) život.

Jak k tomu vůbec došlo? Vlastně to není otázka pro mě, jako spíš pro odborníky z příslušného vědeckého oboru. Ale jak jsem došel k tomu uvědomění? Už jsem napsal, že to má dlouhou vlastní historii. Prvním významným okamžikem byl patrně lyžařský kurz ve druhém ročníku střední školy. Tehdy jsem ještě neměl tušení, s čím by to mohlo souviset, až teď, když vím, o co jde, se mi to všechno promítá do příslušných souvislostí. Byl to týden bouřlivých proměn citových stavů a nálad.

Další vývoj už byl postupný, s kulminačními body v obdobích výletů, plesů a hlavně maturitního večírku. Mísilo se to s pocity žárlivosti, méněcennosti a dalšími. A šlo v podstatě o jednoduchou věc. Šlo o to, že jsem gay. Tak, a je to venku, ani to nebolelo. Ale však ono ještě bude bolet. Hlavně při konfrontaci s mými dlouhodobějšími životními postoji a především s blízkými lidmi.

asi pátek 17. dubna 1998

(deník č. 2)

Někdy přemýšlím o tom, kdo vlastně to ví. Ví to vůbec někdo? Nebo tuší? Mám to někomu říct? V tom už mám celkem jasno - ano. Ale komu? A kdy - najít vhodnou příležitost. Potřeboval bych někoho, s kým bych mohl otevřeně mluvit. Koho?

Stejně tak na fakultě. Co uvažování zabere téma, jestli je ten či ten 'našinec' nebo ne. Zatím to částečně kompenzuje internet - surfuju po 'našineckých' stránkách a ta alespoň relativní anonymita mi dodává odvahy.

Člověk se odhodlá k lecčemu, když je přesvědčený, že za to nenese odpovědnost; mnoho se dá namluvit, i když máloco z očí do očí. Myslím, že si částečně uvědomuju obsah výroků některých 'našinců', že odešli do Prahy kvůli anonymitě a vzájemnému nezájmu ve velkoměstě. Člověku máloco záleží na tom, co si o něm myslí úplně cizí lidé... mnohem složitější je to s lidmi blízkými.

čtvrtek 8. října 1998

(deník č. 2)

Ubíhá poslední čtvrthodina ze čtvrtka 8. října a já mám zvláštní dojmy z dnešního večera. Byl jsem se poprvé podívat na STUDu. A byl to pro mě trochu šok, nebo aspoň překvapení - příjemné. Vypadá to na celkem dobrou společnost zajímavých lidí. Ze známých tváří tam byl -lami-, Aleš a Roman (taky poprvé), poznal jsem -gt- a Honzu, známé zatím jenom z e-mailů, taky předsedu STUDu už jsem viděl v Soho Absolut Revue. Původní obavy (takový ten tradiční strach z neznámého) se postupně rozplynuly a vypadá to tak, že tam budu rád chodit pravidelně, pokud nebudou problémy s dojížděním nebo s rodiči. Ale to se snad poddá, rozhodně bych o to nerad přišel.

Právě jste dočetli autentické úryvky z Baziliškových osobních deníků, snad jen trochu upravené kvůli vytažení z kontextu. Jména v textu nemusejí odpovídat skutečnosti a jakákoli podobnost osob a děje by mohla být pouze náhodná :-)

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi