Trocha poezie

Chtěl bych se s vámi podělit alespoň o část svých pocitů, které mnohým z vás možná nejsou úplně cizí a které naplňovaly mou mysl v době, kdy se setkal starý rok 1998 s rokem novým, devatenáctistým devadesátým devátým. Následující verše jsem napsal ve čtvrtek 31. prosince 1998 ráno v malé obci zvané Herbortice...

Ležíš sám v posteli
v tíživě tichém bytě,
čekáš, že přijde ON,
přijde a políbí tě.

Cítíš, že vchází,
hřeje tě teplo v jeho hlase,
když šeptá, že miluje,
šeptá a dotýká se...

"Bolavá temná noci,
proč jsi tak zlá a krutá,
proč mi jej do snů pustíš -
do snů, ne do života... ?!"

Ale život jde dál a každý den přináší nové události, zážitky a stavy věcí. Ani já jsem nebyl těchto změn ušetřen. A tak se stalo, že "se vyskytly určité okolnosti", díky nimž mi mohl GaMík, jeden z mých internetových kamarádů, napsat "v odpověď na básničku 'Ležíš sám v posteli...', využívaje znalosti stavu snad současného" následující básničku. Díky ti, GaMíku...

Už nejsi sám

Spatřen byl, vyslyšen
těla třas, duše shon
z přítele milý teď…
Nový zmat: je to on ?

Vpustit či vypustit,
zadržet? stát !
rozumem?- srdcem svým ?
Čím se mám ptát ?

Otázek tisíce
vymizí s příchodem… (jeho)
dušezmat horkotep
vinou se kolkolem

Milovat, odmítnout ?
Vzít na se vztahutíž ?
Ale jo, jak jinak
vinout se k tělu blíž ?

Času roj, nepokoj…
vypřáhni obavy
čas právě nadešel
dodat si odvahy

Odvahy pro život
pro chvíle příští
Co na tom, že nevíš
zda se vztah ztříští ?

V spojených nádobách
duší dvou nalézti
zbavených okovů
nejistot, bolesti…

Krok s krokem
v dlani dlaň…
Dávat a vytrvat…
Nezraň a nepohaň.

S pokorou přeji vám
už nikdy smutnou night,
cestu co nejdelší,
(a) na cestě Candel light !

Všechna práva autorů textů jsou vyhrazena. Veškerá reprodukce je povolena jen se souhlasem autorů. Jména v textu nemusejí odpovídat skutečnosti a jakákoli podobnost osob a děje by mohla být pouze náhodná :-)