Bazi.cz

Bazi.cz

Rodinný coming out

V období vánočních svátků roku 1998 jsem prožil rodinný coming out - oznámil jsem otci, matce a bráchovi, že jsem gay. Průběh a svoje dojmy z tohoto aktu vám přiblížím pomocí mailu, který jsem po Novém roce poslal do e-mailové konference GLB-L.

Přidám také reakce některých účastníků konference (ať už je poslali veřejně do konference, nebo privátně). A kdyby vás zajímalo, co tomu předcházelo, můžete se podívat na jinou stránku.

Bazilišek

(pondělí 4. ledna 1999)

Ahoj všichni.

Ve středu 23. prosince jsem rodině oznámil, že jsem na kluky. Bráchovi s otcem jsem to řekl dopoledne na výletě a abych rodinnou situaci zjednodušil, večer jsem to řekl i matce - myslím, že je lepší, aby to věděli všichni členové rodiny najednou, protože kdybych to říkal postupně s většími časovými odstupy, mohly by vznikat zbytečné komplikace, takhle se nemusím chovat ke každému jinak

Jak to proběhlo? Když jsme šli s bráchem a otcem zimním Ždánickým lesem (trasa Jestřabice - Slavkov u Brna, kdyby to někdo chtěl hledat na mapě :-) ), mluvil jsem mimo jiné i o mých výletech s "Pěšky atd." a nějak jsme se dostali k tomu, co je to vlastně za lidi. No a protože jsem už nějakou dobu hledal vhodnou příležitost k vyautování, tak jsem vyšel s pravdou na světlo.

Musím říct, že mě reakce trochu zaskočily - žádná slova údivu, žádné otázky, prostě nic. Otec plynule navázal na téma výletů a brácha se k němu přidal. Matka večer nejdřív jakoby tlumeně vyprskla (jako když jí řeknete dobrý vtip, ale nechce dát najevo, že se jí zdá vtipný), ale pak beze slova odešla z pokoje a pokračovala ve své činnosti.

Cítil jsem se jako dítě, kterému uprostřed kreslení seberete papír a tužku. Chtěl jsem si promluvit, ale neměl jsem s kým. Byl jsem připravený na vyvracení nesmyslných předsudků a zodpovídání nejrůznějších otázek, ale na tohle absolutní ticho jsem připravený nebyl.

Tentýž večer jsem šel na vánoční besídku slavkovských skautů (mám mezi nimi několik dobrých přátel) a když jsem se vracel domů, šel jsem s jedním z těch dobrých přátel. A jako to dítě, kterému sebrali papír a tužku, abych "pokračoval" v tom, co jsem doma nedokončil, řekl jsem to i jemu. Přesněji řečeno: mluvil jsem natolik otevřeně, že mi po chvíli oznámil: "Abych to řekl normálně, jde o to, že jseš gay." A po mé kladné odpovědi jsem se konečně dočkal toho dětského "dokreslení obrázku", tj. rozhovoru na témata typu: kdo všechno to už ví, jestli se mi opravdu nelíbí holky a tak podobně.

...už je ten mail zbytečně dlouhej, takže pokračování příště.

Jirka

(pondělí 4. ledna 1999)

Bazilišku,
blahopřeji (k odvaze, k Novému roku a tak vůbec). Neboj, rodina se k tomu ještě bude vracet. Jen to znamená, že nejsou hysteričtí a nyní, když jsou zaskočeni, nevědí hned, jak reagovat. Musejí si o tom ještě promluvit. Taky počítej, že jim to přišlo jako divný dárek pod stromeček (z jejich úhlu pohledu), z Tvého to byl výborný tah. A ta reakce s kamarádem byla výborná, máš to za sebou a ještě sis mohl popovídat. Navíc, až se k tomu rodiče vrátí, můžeš argumentovat i jeho reakcí.

Radek

(pondělí 4. ledna 1999)

Bazilišek psal:
...už je ten mail zbytečně dlouhej, takže pokračování příště.

Vůbec nebyl dlouhej a přidávám se k Jirkovi s tím, že jsi to nemohl líp udělat a nemohlo to líp dopadnout (teda mohlo - mohli se Ti vrhnout okolo krku a děkovat Ti a šílet radostí, že konečně je někdo v rodině gay :-)

Navíc z toho opravdu vyplývá, že jim chybí jakýkoliv sklon k hysterii. V takový společnosti se člověk určitě cítí i jinak dobře. Takže gratuluji k rodince i k vyoutování.

Bazilišek

(pondělí 4. ledna 1999)

Jirka psal:
Neboj, rodina se k tomu ještě bude vracet. Jen to znamená, že nejsou hysteričtí a nyní, když jsou zaskočeni, nevědí hned, jak reagovat. Musejí si o tom ještě promluvit. Taky počítej, že jim to přišlo jako divný dárek pod stromeček (z jejich úhlu pohledu), z Tvého to byl výborný tah.

Toho všeho jsem si vědom. Rozhodně si myslím, že to byla vhodná příležitost. Rád bych chodil i v průběhu zkouškového období na STUD a těžko bych asi vymýšlel nějaké výmluvy, proč jezdit večer do Brna (zatím to byla "pozdní přednáška"). A myslím, že vynervované zkouškové období není vhodné pro vyautování.

Jirka psal:
A ta reakce s kamarádem byla výborná, máš to za sebou a ještě sis mohl popovídat. Navíc, až se k tomu rodiče vrátí, můžeš argumentovat i jeho reakcí.

Ten rozhovor s kamarádem byl mnohem příjemnější, než atmosféra doma. Když jsem se ráno 24. prosince probudil, byl už chod domácnosti v plném proudu - bylo poznat, že matka nemohla spát. Celý den pak byla zamlklá a ještě do dneška neměla žádnou snahu na toto téma mluvit. Nechtěl jsem narušit průběh Štědrého dne, ale neodpustil jsem si pod stromek dát vánoční přání, do kterého jsem celé rodině popřál mimo jiné (cituji) "více komunikativnosti". Ať už to pochopili správně, nebo ne, během pátku a soboty se nic moc nezměnilo - nebyla už sice tak hustá atmosféra, ale mluvilo se o všem možném, jenom ne o homosexualitě. V neděli jsem tedy před odjezdem pryč ukázal otci stránky The Gate (http://www.thegate.cz) stažené z webu, kde je i část určená pro rodiče. Řekl, že se na to podívá.

V úterý pak, když jsme byli s otcem o samotě, začal velice pomalu s tím, že "si to teda přečetl". Je prý dobře, ze jsem mu dal něco takového přečíst, protože v našich podmínkách neměli rodiče příležitost přijít do styku s nějakými informacemi. Dal jsem mu ještě k přečtení publikaci COMING OUT (vydalo SOHO s ČSAP), výstřižek z Mladého světa, kde byl rozhovor s nejmenovanými kluky v nejmenovaném pražském baru, a časopis No Name, který vydávají studenti VUT a kde byl rozhovor s jedním gay studentem (to proto, aby měli taky informace z "nezaujatých" zdrojů).

To, že naše komunikace probíhá jenom takto nepřímo, přes různé články, to je mi trochu líto, ale
1) v naší rodině nikdy nebyla rozvinutá verbální komunikace,
2) myslím, že jsem už udělal dost vstřícných kroků. Obecné informace o homosexualitě tedy získali z článků a teď je (podle mého názoru) na nich, aby se zeptali na to, co je zajímá, co jim není jasné apod.

Jirka

(pondělí 4. ledna 1999)

Ten nápad s brožurou byl dobrý, myslím, že má docela úroveň.

Mimochodem, máte doma video? Jestli ano, vezmi si pár kazet na STUDu. Svatební hostinu, Jsem už dospělý (sentimentální, ale pro rodiče O.K.), Mučivou lásku, Domů na svátky atd. Zatím spíše optimistické, pro uklidnění. A taky přirozený námět na rozhovor.

Roman

(pondělí 4. ledna 1999)

Bazilišek psal:
Ten rozhovor s kamarádem byl mnohem příjemnější, než atmosféra doma. Když jsem se ráno 24. prosince probudil, byl už chod domácnosti v plném proudu - bylo poznat, že matka nemohla spát. Celý den pak byla zamlklá a ještě do dneška neměla žádnou snahu na toto téma mluvit.

Hele Bazilišku, já jsem byl v podobné situaci asi před dvěma lety. Sice jsem to neřek všem, akorát mámě. Otec a brácha to do dneška neví (nějak nemám tu potřebu... stejně jsme nikdy neměli nejlepší vztahy...), ale její reakce byla první sekundy velice podobná... prostě o tom nechtěla mluvit a snad dělala, že mě neslyší, i když šlo podle výrazu ve tváři poznat, že mě slyší až moc dobře a strašně ji to vzalo.

To, že se tak dělo jen první sekundy, bylo asi hlavně proto, že já se o tom prostě POTŘEBOVAL bavit a prakticky jsem si to vynutil (rozmazlenej fracek... :-))) ). Proto jsem jí vyrval utěrku z ruky, když najednou strašně zuřivě utírala v kuchyni nádobí... prostě jsem jí řekl, že tohle je dost podstatná informace na to, aby to jen tak přešla... samozřejmě si pobrečela a kladla si za všechno vinu, ale udělala to přede mnou a všechno, co jí proletělo hlavou, pustila ven a já na to mohl reagovat a říct jí, že to není její vina a já i jako gay můžu žít šťastný život.

No, chtěl jsem ti jen napsat, že přestože nevím, jak to vypadá u vás doma, je nejlepší se pokusit o tom promluvit, za každou cenu, protože to podle mě tvoje máma potřebuje, ale bojí se toho... Já se s ní o tom bavil celej weekend, kdy jsem byl po dlouhé době zase doma na Moravě a vím, že z toho byla asi půl roku docela hotová, ale taky vím, že jsem udělal dobře jí o tom říct...

Situace je v každé domácnosti jiná, ale láska rodičů je většinou stejná...

Jehner

(pondělí 4. ledna 1999)

Roman psal:
Proto jsem jí vyrval utěrku z ruky, když najednou strašně zuřivě utírala v kuchyni nádobí... prostě jsem jí řekl, že tohle je dost podstatná informace na to, aby to jen tak přešla... samozřejmě si pobrečela a kladla si za všechno vinu, ale udělala to přede mnou a všechno, co jí proletělo hlavou, pustila ven a já na to mohl reagovat a říct jí, že to není její vina a já i jako gay můžu žít šťastný život.

Zažil jsem něco podobného: hlavně je potřeba rodičům vyvrátit blud, že "mě čeká život plnej vydírání a nemocí", "že mě vyhoděj z práce, až se o tom dozvěděj" , "kdyby ses přiznal dříve, šlo by to léčit" a tak podobně.

Rodiče jsou často informačně hooodně pozadu /zvlášť proti nám, kteří si informace sháníme aktivně, jsouce gayi:-)))/ a tak "to" vidí hůře, než "to" je...

Bazilišek

(pondělí 4. ledna 1999)

Jehner psal:
Rodiče jsou často informačně hooodně pozadu /zvlášť proti nám, kteří si informace sháníme aktivně, jsouce gayi:-)))/ a tak "to" vidí hůře, než "to" je...

S tím souhlasím. Proto jsem jim dal přečíst ty web-stránky a brožurku. Takže takové ty obecné informace o homosexualitě by měli, jenže by neškodily nějaké otázky týkající se mě samotného (alespoň takové ty základní jako kdy a jak jsem to "zjistil" apod.). A mám pocit, že to jsou věci, na které by se spíš měli ptát oni, než abych jim odpovědi na ně vnucoval já sám.

Roman

(pondělí 4. ledna 1999)

Bazilišek psal:
Takže takové ty obecné informace o homosexualitě by měli, jenže by neškodily nějaké otázky týkající se mě samotného (alespoň takové ty základní jako kdy a jak jsem to "zjistil" apod.). A mám pocit, že to jsou věci, na které by se spíš měli ptát oni, než abych jim odpovědi na ně vnucoval já sám.

Já nevím, já si nemyslím, že by to byla u tebe otázka vnucování. Jestli tě maj jen trochu rádi, tak je tyhle věci určitě zajímají, akorát se o nich bojí bavit, nebo prostě neví jak, což je pochopitelné...

Bazilišek

(pondělí 4. ledna 1999)

Roman psal:
Jestli tě maj jen trochu rádi, tak je tyhle věci určitě zajímají, akorát se o nich bojí bavit, nebo prostě neví jak, což je pochopitelné...

Máš pravdu. Asi bych s tím měl začít (znovu a znovu) já.

Petr

(pondělí 4. ledna 1999)

Bazilišek psal:
Máš pravdu. Asi bych s tím měl začít (znovu a znovu) já.

Měl bys, ale šetrně. Tobě se ulevilo a rád by ses toho úplně zbavil. Toho, co jsi před nimi tajil. Teď už to není tvoje sex. orientace jako taková, ale celý tvůj dosavadní život v přetvářce. Drobné každodenní postřehy atd. atd. Ale ve svý euforii si uvědom, že tvoje vyoutování chvíli trvalo. Asi by nebylo nejlepší jim tohle břímě rychle "hodit na hlavu". Nech je, ať mají čas to vstřebat. Pochopit, prožít, přijmout. Co bylo, bylo, ale teď už se ve svých každodenních postřezích nemusíš přetvařovat. Věř tomu, že přijde čas, kdy tvůj náskok v outování zmizí, ale nebude to hned.

Ke svým rodičům ses zachoval jako dospělák. Potřebuješ jejich porozumění a oni se snaží. Ale i tvoji rodiče a příbuzní potřebují pochopit. O to se snažíš i ty. Co takhle zkusit se vžít do jejich role?

Jirka

(pondělí 4. ledna 1999)

Mimochodem, Bazilišku, co tak dát tátovi přečíst taky TVOJE stránky :-))) Myslím tu hezkou část Tvého deníku.

Bazilišek

(pondělí 4. ledna 1999)

Jirka psal:
Mimochodem, Bazilišku, co tak dát tátovi přečíst taky TVOJE stránky :-))) Myslím tu hezkou část Tvého deníku.

Ano, o tom jsem už uvažoval (i když na druhou stranu: mohl by mít špatný pocit z toho, že jsem se takhle "otevřel" kdekomu na internetu ještě dřív, než vlastním rodičům, ale to snad bude v pohodě). Ještě mu dám taky přečíst "Projekt Coming Out" na www.gay.cz.

Ota

(pondělí 4. ledna 1999)

Bazilišek psal:
Takže takové ty obecné informace o homosexualitě by měli, jenže by neškodily nějaké otázky týkající se mě samotného (alespoň takové ty základní jako kdy a jak jsem to "zjistil" apod.). A mám pocit, že to jsou věci, na které by se spíš měli ptát oni, než abych jim odpovědi na ně vnucoval já sám.

Já bych dal rodičům nějaký čas na oddechnutí. Aby si to mohli v sobě v klidu přebrat. Myslím, že pro každé rodiče to bude velký záběr. Proto myslím ta jejich rozpačitá reakce, kdy v debatě nechtěli evidentně pokračovat. Hlavně jim téma homosexuality nevnucovat. Mohli by si potom myslet ne to, že to je pro tebe důležité, ale třeba že nedokážeš na nic jiného myslet. A to by byl asi mylný závěr.

Je možné, že se budou rodiče (hlavně maminka) v duchu obviňovat. Proto bych je ujistil v tom, že za to opravdu nemohou, že jim nic nevyčítáš. Jsou-li u vás vztahy běžně chladnější, nekomunikativní (doma jsem to taky měl) - o to víc bych je ujistil v tom, ŽE JE MÁŠ NEUSTÁLE RÁD. Že nehledáš únik ven z rodiny.

Bazilišek psal:
(i když na druhou stranu: mohl by mít špatný pocit z toho, že jsem se takhle "otevřel" kdekomu na internetu ještě dřív, než vlastním rodičům, ale to snad bude v pohodě)

Pokud by ale rodiče nebyli zvyklí mluvit o intimních věcech (např. když jsi dospíval, bavili se s tebou otevřeně o sexu?), mám obavu, že by to mohli podvědomě považovat i za jakýsi exhibicionismus. Já bych s tímto zase tolik nespěchal.

FALM

(úterý 5. ledna 1999)

Ahoj Bazilišku,
přijmi i mé blahopřání a neboj, na ten papír a tužku ještě dojde. Jen musíš nechat všemu volný průběh.

Anton the Phantom

(středa 6. ledna 1999)

Milý Bazilišku,
blahopřeji a já si myslím, že musíš vyčkat času jako husa klasu. Tvoje rodina může asi přijímat informace a nové "šoky" jen určitým tempem. Je jasné, že Ty jsi tak zralý na to, aby to všechno vylezlo najednou, ale oni nejsou, tak hledej kompromis. Ovšem by nebylo na škodu si s maminkou sednout a řeknout jí, že když jí to bude po vůli, že by sis rád o Tvém životě s ní popovídal, ale že to záleží na ní a ona bude kontrolovat kdy se to stane.

Bazilišek

(středa 6. ledna 1999)

Ahoj všichni,

děkuju všem, kteří nelitovali svého času a klávesnice a poslali mi gratulace, povzbudivá slova i rady - to vše v souvislosti s mým rodinným coming outem. Určitě si z nich vezmu něco k srdci.

Zdraví vás a ještě jednou děkuje
Bazilišek


Právě jste dočetli úryvky z mé e-mailové korespondence. Texty jsou autentické, snad jen trochu upravené kvůli vytažení z kontextu (také jsem pro lepší čtení přidal diakritiku a opravil překlepy). Jména v textu nemusejí odpovídat skutečnosti a jakákoli podobnost osob a děje by mohla být pouze náhodná :-)

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi