Bazi.cz

Bazi.cz

Před rodinným coming outem

O mém rodinném coming outu jste se mohli dozvědět na jiné stránce. Tady jen doplním, co tomu předcházelo. V listopadu 1998, tedy pouhý měsíc před mým rodinným coming outem, probíhala na konferenci GLB-L zajímavá diskuse.

Jehner

(pondělí 9. listopadu 1998)

Čao lidi,

tak jsem stihnul za 1 weekend:
-způsobit dopravní nehodu a pomuchlat auto mých rodičů
-mamince říci, že jsem na chlapy

Takhle na 2 řádcích to vypadá nic moc, ale byl to záhul.

Dál o tom moc psát nebudu. Moje maminka je sice chytrá ženská a MUDr., ale je ji 62 let... takže si myslela, že:
-budu mít život plný nemocí a vydírání
-můžou mě vyhodit ze školy /homosexuálové nemohou učit/
-jsme jako ty oslizlí dědci na veřejnejch záchodcích
-a spoustu podobnejch bludů, třeba jako že to není normální.

No, je vidět, kolik bludů ještě je v lidech.

Majte se
Jehner

p.s. přijímám gratulace k tomu, že jsem to všechno přežil.

Anton the Phantom

(pondělí 9. listopadu 1998)

Jehner psal:
tak jsem stihnul za 1 weekend:
-způsobit dopravní nehodu a pomuchlat auto mých rodičů
-mamince říci, že jsem na chlapy

Tak Jehnere, to jsi chlapík, moje máma mě také posílala k psychiatrovi (byla učitelkou a já také k psychiatričce šel) před 37 lety, nebo tak (na mé 18. narozeniny), ale za tři měsíce se s tím vším smířila.

Představil jsi jí Papyra? Hodláš to udělat?

Jehner

(pondělí 9. listopadu 1998)

Anton the Phantom psal:
ale za tři měsíce se s tím vším smířila.

Já doufám, že se s tím "smíří" / v mezích možností :-))) / dříve

Anton the Phantom psal:
Představil jsi jí Papyra?

Představil. A za měsíc může přijet. /kvůli tatínkovi, aby neměl podezření; není na tom fyzicky ani psychicky nejlíp a mohlo by ho to zabít. Maminka se k Papyru stavěla móc dobře.

Bazilišek

(pondělí 9. listopadu 1998)

Jehner psal:
p.s. přijímám gratulace k tomu, že jsem to všechno přežil.

Dovolil bych si spíš gratulovat tvé mamince, že to přežila (a vůbec si radši nesnažím představovat, jak to přežije ta moje - i když předpokládám, že taková situace je v mém případě otázkou vzdálené budoucnosti).

Libor

(pondělí 9. listopadu 1998)

Bazilišek psal:
Dovolil bych si spíš gratulovat tvé mamince, že to přežila (a vůbec si radši nesnažím představovat, jak to přežije ta moje

Pánové, maminky to vždy tuší dávno před tím, než se k tomu odhodláme. Takže jsou na to připravený. To, že se nezeptají, je vlastně jen chytání se stébla, ale tomu stéblu už postupem doby samy nevěří. Nepodceňujme naše maminky. :-)

Roman

(pondělí 9. listopadu 1998)

Libor psal:
Pánové, maminky to vždy tuší dávno před tím, než se k tomu odhodláme. Takže jsou na to připravený. To, že se nezeptají, je vlastně jen chytání se stébla, ale tomu stéblu už postupem doby samy nevěří. Nepodceňujme naše maminky. :-)

No ono asi záleží jak která. U mě na to byla připravená třeba babička, ta to spíš brala jako hotovou věc, ještě mnohem dřív, než jsem jí to řekl, akorát se se mnou o tom nebavila a dělala, že mi "baští" všechny moje přítelkyně a tak...

Zato máma měla těžkej problém to rozdejchat... nejprve o tom nechtěla mluvit, což mě vytáčelo, tak jsem ji prostě posadil, všechno jí řekl a vysvětlil a ona dělala, že jako jo, že to teda chápe a hrála si na hrdinku a já jenom od babičky věděl, že ji to uvnitř strašně moc trápí, ale ne kvůli sobě, ale spíše kvůli mě, protože si asi myslela, že nemůžu žít šťastnej život nebo já nevím...

Ale během půl roku, si myslím, začala bejt v pohodě a teď se o tom normálně
bavíme... všechno chce čas...

Jsem teda jeden z těch mnoha šťastnejch, u kterých to máma vzala časem v pohodě... otec to ovšem třeba neví a doufám, že se to nikdy nedozví, protože to je úplně o něčem jiném... nebo? :-))

Anton the Phantom

(pondělí 9. listopadu 1998)

Roman psal:
Jsem teda jeden z těch mnoha šťastnejch, u kterých to máma vzala časem v pohodě... otec to ovšem třeba neví a doufám, že se to nikdy nedozví, protože to je úplně o něčem jiném... nebo? :-))

V naší rodině co jsem řekl mámě jsem také řekl tátovi, jenomže tátovi přímo to bylo trochu těžší, on byl tichý a klidný člověk a já považoval mámu za první bod. Ale okamžitě to přestalo být tajemstvím. Jak jiní?

Plánujete říct jenom jednomu rodiči / členovi rodiny, anebo to vyjde ven jak ve velkém praní? Často se líp začíná s jedním, jenom opakuji, že reakce jsou vždycky těžko předvídat a že jsem radil a konejšil kluky, kteří předpokládali, že nebudou mít žádné problémy a na druhé straně jiní, kteří se báli (protože kupříkladu rodiče byli velmi nábožní) se příjemně překvapili, protože je rodiče nadále milovali, podporovali a záleželo jim jenom na tom, aby byl synek šťasten.

Bazilišek

(pondělí 9. listopadu 1998)

Roman psal:
Jsem teda jeden z těch mnoha šťastnejch, u kterých to máma vzala časem v pohodě... otec to ovšem třeba neví a doufám, že se to nikdy nedozví, protože to je úplně o něčem jiném... nebo? :-))

Samozřejmě nevím, jakého máš tatíka ty, ale myslím, že můj by to vzal mnohem líp, než jeho drahá polovička. Osobně si myslím, že první z mé rodiny, kdo se to dozví, bude právě tatík. Ale kdo ví...

Ota

(pondělí 9. listopadu 1998)

Mamince ani otci jsem dodnes o své orientaci neřekl ani slovo - nepřijali by to. Každopádně se to oba jednou dozvědí, ale ne tady. (Stačilo jim, když se dozvěděli, že jsem se nechal pokřtít a hned mi řekli, že se mnou skončili.)

První, komu jsem to mohl o své orientaci povědět, byli ale moji přátelé
(hetero) křesťané. A dodnes toho nelituji. A že je to už pár let.

Papyr

(pondělí 9. listopadu 1998)

Ja som svoj maternal coming out prežíval v dobe, keď som mal 17 a 1/2 roka, presne 20.1.1997. Matka to tiež tušila, ale tušila aj to, že beriem nejaké drogy (tiež neviem, ako na to prišla, marišku fajčím len úplne občasne a iné neberiem nič, okrem chlastu samozrejme) a v radosti z toho, že nijaké neberiem, prehltla aj to, že som homosexuál.

Ale nevedela sa s tým dosť dlho vyrovnať. Vyrovnávala sa s tým len v sebe, dal som jej prečítať "Třetí pohlaví" (možno tú knihu niekto poznáte) a postupne sa zrovnala. Dokonca Jehner bol aj s hetero-kamarátom u nás v Prešove a matka sa k nemu správala tak, že nakoniec sa zhodli, že Jehner si ma nemôže vziať: "taková tchýně by byla proti zákonům přírody..."

Teda teraz už úplne v pohode.

Držím palce všetkým tým, ktorí sa chcú doma priznať, a blahoželám všetkým
tým, ktorí tak už učinili. (tj. aj sebe.)

Bazilišek

(pondělí 9. listopadu 1998)

Libor psal:
Pánové, maminky to vždy tuší dávno před tím, než se k tomu odhodláme. Takže jsou na to připravený. To, že se nezeptají, je vlastně jen chytání se stébla, ale tomu stéblu už postupem doby samy nevěří. Nepodceňujme naše maminky. :-)

Dovolil bych si oponovat. Maminky můžou tušit cokoliv, ale teprve když se jim to řekne (a je třeba je taky přesvědčit, protože jsou podle mého názoru k tomuto tématu výrazně nedůvěřivé), je to vždycky těžké. A já mám takovou představu, že v mém případě maminka probrečí celý zbytek dne a noc a stejně se s tím nebude chtít smířit. Možná je to jenom má zbytečně přehnaná obava, ale zkus mi to rozmluvit, když se taková situace dá uskutečnit jenom jednou, a to nenávratně, definitivně a bez možnosti jakéhokoliv natrénování nanečisto.

Papyr

(pondělí 9. listopadu 1998)

Neviem, koľko máš rokov, a koľko Tvoja matka, ale určite nie je taká blbá (odpusť) aby v istom veku nezačala premýšľať o príčinách Tvojej "nezadanosti".

A priznanie sa je v mnohých smeroch ako operácia: bolí, ale pomôže. (Väčšinou.) A každopádne je lepšie, že sa to dozvie od teba, než že by jej to povedal nejaký tvoj "neprajník", urobil by to určite škodoradostnejšie a necitlivejšie ako ty.

Bazilišek

(pondělí 9. listopadu 1998)

Papyr psal:
Neviem, kolko mas rokov, a kolko Tvoja matka, ale urcite nie je taka blba (odpust) aby v istom veku nezacala premyslat o pricinach Tvojej "nezadanosti".

To je zajímavé, v naší rodině se nikdy nemluvilo o dívkách, sexu ani o ničem podobném (jenom matka, když jedu na nějakou akci, tak vždycky říká, abych "pamatoval na dobré vychování" - nevím, co tím myslí :-) ).

První se letos o Velikonocích zeptala má babička, jestli s "nějakou" nechodím. Tato otázka byla zároveň určena i mému o rok a půl staršímu brachovi (který 100% není gay), takže jsem se při odpovědi přidal k němu, že nejpřednější je studium, že máme ještě dost času atd. Ale jak jsem napsal, matka i kdyby něco tušila, tak by se ani slovem nezmínila (jestli je to dobře, nebo není - to je jiná otázka).

Papyr psal:
A priznanie sa je v mnohych smeroch ako operacia: boli, ale pomoze. (Vacsinou.) A kazdopadne je lepsie, ze sa to dozvie od teba, nez ze by jej to povedal nejaky tvoj "neprajnik", urobil by to urcite skodoradostnejsie a necitlivejsie ako ty.

Tak s tím jednoznačně souhlasím. Jenže já jsem i v tomhle typický "malý český člověk", který když se nemůže odhodlat k vyřešení nějakého problému, tak to radši pořád odkládá a čeká, že se ten problém vyřeší sám.

Jaromír

(pondělí 9. listopadu 1998)

Bazilišku, hodně kuráže, až to povíš rodičům!!!
Moc se s tím nepiplej, ať je to za tebou.

Bazilišek

(pondělí 9. listopadu 1998)

Dík, budu se snažit. Já už jsem měl několikrát nutkání jim to říct, jenže pořád hledám nějakou vhodnou příležitost (aby to třeba nebylo v rámci hádky o neumytém nádobí nebo tak něco). Až TO bude za mnou, dám vědět :-)


Právě jste dočetli úryvky z diskuse na e-mailové konferenci GLB-L na téma rodinného coming outu. Přestože jsem psal, že "taková situace je v mém případě otázkou vzdálené budoucnosti", už asi měsíc a půl poté se "taková situace" stala velice aktuální.

Úryvky jsou autentické, snad jen trochu upravené kvůli vytažení z kontextu (také jsem pro lepší čtení přidal diakritiku a opravil překlepy). Jména v textu nemusejí odpovídat skutečnosti a jakákoli podobnost osob a děje by mohla být pouze náhodná :-)

Copyright © 1998-2014 Bazi. Všechna práva vyhrazena.
Založeno na CMS Joomla! Validní HTML a CSS. SEO optimalizováno. PageRank: 4.
Bazi